Základové studny

Základové studny jsou dutá základová tělesa, vybudovaná nad úrovní terénu a spuštěná do potřebné hloubky jako samostatné konstrukce. Studny se skládají z roubení, které může být dřevěné, zděné, betonové monolitické nebo skládané z ocelových a železobetonových dílů nebo skruží opatřené břitem.

Použití studní pro zakládání:

Studně se používají při zakládání pod hladinou vody a při zakládání ve zvodnělých zeminách. Studny se obvykle navrhují při hloubce základové spáry větší než 5,0 m pod terénem. Hloubka spouštění studny bývá většinou 10-30 m, lze dosáhnou i větších hloubek.

Výhodou zakládání na studních je možnost přímo prozkoumat základovou půdu a zajistit tak dokonalé založení stavby, dále vysoká únosnost základu a poměrně malý objem zemních prací. Nevýhodou je obtížná ochrana vnějšího povrchu studně proti agresivním vlivům a obtížné spouštění studny v některých typech zemin. Dnes se studně nahrazují velkoprůměrovými pilotami či mikropilotam.

Technologie provádění zakládání na studních:

Způsob provádění závisí na druhu materiálu studny a také na její váze. Lehké studny se snadno spouštějí v hlínách, zatímco v pevných jílech je to obtížné, protože je nutno překonávat tření na plášti. Plášť studně se po částech betonuje na povrchu stavební jámy nebo se smontují betonové skruže a do zeminy se spouští tím, že se pod břitem zemina podhrabává. Studna pak klesá vlastní váhou, popřípadě je možno použít zátěže nebo protiváhu překonat pomocí hydraulických lisů. Zemina se pod břitem vybírá ručně, strojně nebo se rozpojuje proudem vody. Po dosažení únosné vrstvy se dno zabetonuje nejméně na tloušťku 1000 mm a vnitřní část studně se vyplní pískem, který se zhutní a vrh studny se uzavře železobetonovou deskou nebo se vnitřek pláště izoluje a vybetonuje. Na takto vzniklé studni se poté zhotoví klasický plošný základ.

Obr. 1: Schéma zakládání na studních

 

Obr. 2: Založení budovy na základových studních

Obr. 3: Půdorys založení budovy na studních

Zdroje

• DOSEDĚL, Antonín a kol. Stavební konstrukce pro 2. a 3. ročník SOU. Praha: Sobotáles, 1998. ISBN 80-85920-51-4.
• HÁJEK, Václav a kol. Pozemní stavitelství I. Praha: Sobotáles, 2001. ISBN 80-85920-81-6.
• TIBITANZL, Otomar, František KODL.  Stavební technologie II pro 2. ročník SOU. Praha: SNTL, 1985.

Obrázky:

• Obr. 1: TIBITANZL, Otomar, František KODL.  Stavební technologie II pro 2. ročník SOU. Praha: SNTL, 1985.
• Obr. 2 HÁJEK, Václav a kol. Pozemní stavitelství I. Praha: Sobotáles, 2001. ISBN 80-85920-81-6.
• Obr. 3 HÁJEK, Václav a kol. Pozemní stavitelství I. Praha: Sobotáles, 2001. ISBN 80-85920-81-6.