Zděné nosné konstrukce

Zdivo se zdí z kusového staviva (cihel nebo jiných zdících prvků) přímo na stavbě na tenkou vrstvu spojovacího materiálu. Je namáháno tlakem a jeho únosnost je dána druhem a pevností zdícího materiálu, druhem malty a vazbou zdícího materiálu. Každé zdivo se zdí na tzv. vazbu, což je převázání spár v každé vrstvě (spáry nesmějí být nad sebou). Pro zdění je k dispozici několik druhů staviv, ze kterých mohou být zdi vytvořeny.

• Druhy staviv

  • cihla plná pálená,

  • zdivo z přírodního kamene,

  • cihelné bloky typu THERM,

  • bloky z pórobetonu.

Zdivo z cihel plných pálených

Pojmem cihla se rozumí maloformátový zdící prvek z pálené hlíny. Cihla plná pálená má rozměr 290 x 140 x 65 mm. Cihly se spojují tenkou vrstvou malty cementové nebo vápenocementové.

V dnešní stavební praxi se s cihlami plnými pálenými setkáme jen zřídka. Své uplatnění nacházejí zejména při obnově starých objektů. Nevýhodou cihel plných je malý tepelný odpor a malý rozměr. Díky němu vzniká ve zdivu velký podíl maltových spár, kterými uniká z objektu teplo. Práce s plnými cihlami je pomalejší, vyžaduje větší zručnost řemeslníka. Na povrchovou úpravu je nutno použít omítku větší tloušťky, obvykle dvouvrstvou.

Obr. 1: Cihla plná pálená

Zdivo z přírodního kamene

Přírodní kámen je vhodný pro zdění soklů, opěrných zdí a zdí podzemních podlaží. Dnes se používá zřídka. Podle způsobu opracování se kámen pro zdění rozlišuje na lomový kámen nepravidelného tvaru kamenicky neopracovaný a kámen různého tvaru s hrubým kamenickým opracováním.

Mezi nejznámější kamenné zdivo s hrubým kamenickým opracováním patří zdivo kyklopské, zdivo řádkové a zdivo haklíkové.

Zdivo kyklopské

Obr. 2: Zdění kyklopského zdiva

Obr. 3: Kyklopské zdivo

Zdivo řádkové

Obr. 4: Řádkové zdivo

Zdivo haklíkové

Obr. 5: Zdění haklíkového zdiva

Obr. 6: Haklíkové zdivo

Použití kamenného zdiva omezují určité nevýhody. Zdivo z kamene je studené, s velkou tepelnou jímavostí a malým tepelným odporem. Opracování kamene je náročné. Kamenné zdivo je však velice odolné proti vlhku a povětrnostním vlivům.

Zdivo z cihelných bloků typu THERM

Obr. 7: Zdivo z tvárnic Porotherm

Tvárnice (cihelný blok) je umělé kusové stavivo několikanásobně větší, než je normální cihla. Hmotnost tvárnice je taková, aby se dala osazovat ručně, bez mechanizačních prostředků. Proto jsou tvárnice vyrobeny z lehkých materiálů nebo je vylehčují dutiny. Dutiny mohou být vyplněny tepelně izolačním materiálem.

Obr. 8: Tvárnice Porotherm P+D

Obr. 9: Tvárnice s dutinami vyplněnými minerální vlnou

K výhodám tvárnic patří rychlejší postup práce při vyzdívání, lepší tepelně-technické vlastnosti, méně spár ve zdivu, nižší hmotnost a s tím související menší zatížení základů.

Je potřeba rozlišovat cihelné bloky pro klasické zdění o výšce 238 mm, které se vyzdívají na normální nebo tepelně-izolační maltu, a broušené cihelné bloky o výšce 249 mm, které se „lepí“ na speciální tenkovrstvé malty nebo PUR pěnu. Jejich rozměry jsou např. šířka 440 mm (nebo 400, 380, 365 či 490 mm), délka 247, 248 či 250 mm a výška 238 nebo 249 mm. Základní délkový i výškový modul, ve kterém se systémy typu THERM navrhují, je 250 mm.

Boční plochy těchto cihel jsou tvarovány podle systému „pero-drážka“, a proto se zazubené styčné spáry tloušťky nevyplňují maltou. Uspořádání svislých děr společně s vhodnou objemovou hmotností keramického materiálu přispívají k výborným tepelně-izolačním vlastnostem stěny, která je z těchto bloků zhotovena.

Obr. 10: Zazubená styčná spára

Na trhu se pohybuje celá řada výrobců, kteří se zabývají výrobou tvárnic typu THERM.

Zdivo z cihelných bloků z pórobetonu

Obr. 11: Zdivo z porobetonu

Pórobeton je masivní stavební materiál, který se vyrábí z vody, vápna a křemičitého písku (tvárnice bílé barvy), případně elektrárenského popílku (tvárnice šedé barvy). Vzniklá hmota je vylehčena miliony mikroskopických vzduchových pórů, které dodávají materiálu výborné tepelně-izolační vlastnosti při zachování dobré pevnosti.

Obr. 12: Porobetonové tvárnice

Pórobeton vyniká svou tepelnou izolací a požární odolností. Řadí se k nehořlavým materiálům. Jako masivní zdící materiál s dostatečnou únosností se uplatňuje především v obvodových konstrukcích a u všech vnitřních nosných nebo výplňových stěn i příček. Zdící prvky se vyrábějí v různých pevnostních třídách.

Nízká hmotnost usnadňuje manipulaci, opracování a dělení tvárnic je nenáročné, proveditelné přímo na stavbě s minimem odpadu.

Zdroje

Obrázky: