Rtuť, hydrargyrum, ₈₀Hg

Nejvýznamnějším minerálem obsahujícím rtuť je cinabarit (rumělka) HgS.

Z něho se rtuť vyrábí pražením a následnou kondenzací par rtuti:

HgS + O₂ → Hg + SO₂

Ryzí rtuť se v přírodě objevuje vzácně.

Vlastnosti

Rtuť je stříbrolesklá kapalina s velkou hustotou. Za normální teploty se vypařuje. Páry rtuti a rozpustné sloučeniny rtuti jsou velmi jedovaté. Po rozbití teploměru se musí rtuť zlikvidovat posypáním buď zinkovým prachem – vznikne amalgám, nebo sírou – vznikne HgS. Teplem se rtuť pravidelně roztahuje. Dobře vede teplo a elektrický proud. S kovy tvoří slitiny – amalgámy.

Rtuť je ušlechtilý kov, reaguje jen s kyselinami, které mají oxidační účinky:

Hg + 2 H₂SO₄ (konc.) → HgSO₄ + SO₂ + 2 H₂O

6 Hg + 8 HNO₃ (zřeď.) → 3 Hg₂(NO₃)₂ + 2 NO + 4 H₂O

Hg + 4 HNO₃ (konc.) → Hg(NO₃)₂ + 2 NO₂ + 2 H₂O

Použití

Rtuť se používá do teploměrů a tlakoměrů, do rtuťových výbojek (horská slunce), jsou z ní elektrody v polarografii. V zubním lékařství se na plomby používají amalgámy stříbra. Dále se používá na výrobu třaskavin a rtuťových mastí.

Sloučeniny rtuti

Rtuťné sloučeniny obsahují dimérní kation Hg₂^2+.

Chlorid rtuťný (kalomel) Hg₂Cl₂ je bílý, nerozpustný ve vodě. Využití má v lékařství.

Dusičnan rtuťný Hg₂(NO₃)₂ tvoří bezbarvé krystalky rozpustné ve vodě. Je vysoce toxický.

Chlorid rtuťnatý (sublimát) HgCl₂ je málo rozpustný ve vodě a vysoce toxický. Využívá se v lékařství jako dezinfekční prostředek.

 

Zdroje

• BÁRTA, Milan. Chemické prvky kolem nás. 1. vydání. Brno: Edika, 2012. 112s. ISBN 978-80-266-0097-8.
• BENEŠOVÁ, Marika a Hana SATRANOVÁ. Odmaturuj z chemie. 1.vydání. Brno: Didaktis, 2002. 208 s. ISBN 80-86285-56-1.
• DVOŘÁČKOVÁ, Svatava. Rychlokurz chemie. 1. vydání. Olomouc: Rubico, 2000. 238 s. ISBN 80-85839-42-3.
• FLEMR, Vratislav a Bohuslav DUŠEK. Chemie I/Obecná a anorganická. 1. vydání. Praha: SPN, 2001. 120 s. ISBN 80-7235-147-8.
• KOTLÍK, Bohumír a Květoslava RŮŽIČKOVÁ. Chemie I v kostce. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. 120 stran. ISBN 80-7200-056-X.
• ŠRÁMEK, Vratislav a Ludvík KOSINA. Obecná a anorganická chemie. 1. vydání. Olomouc: FIN, 1996. 262 stran. ISBN 80-7182-003-2.

Obrázky

• Obr. 1: Géry, Parent.  commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2014-5-10]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cinabre_1.JPG.
• Obr. 2: Jurii. commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2014-5-10]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mercury-thermometer.jpg.
• Obr. 3: Archív ÚFCH J. Heyrovského AV ČR, v.v.i. commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2014-5-12]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Heyrovsky_J.jpg?uselang=cs.