ČICHOVÉ ÚSTROJÍ (organum oflactus)

Čichové ústrojí většiny savců slouží zejména k orientaci v okolním prostředí. U člověka tomu ale tak není a jeho čichové ústrojí je oproti zvířatům velmi málo vyvinuté. Jeho význam je informovat nás o vůni nebo pachu potravy. Stejně jako tomu bylo u ústrojí chuťového, i čichové podněty navozují libé, či nelibé pocity. Libá, příjemná vůně napomáhá vylučování žaludečních šťáv a vyvolává pohyby trávicí trubice. Čich člověku zabraňuje požití zkažené potravy, tudíž má ochranný význam.

Ženy vnímají pachové podněty daleko citlivěji než muži. Snížený práh čichu můžeme vypozorovat při rýmě a u lidí, kteří kouří. Úplná ztráta čichu
se pak nazývá anosmie.

Orgánem čichu je malé čichové políčko o celkové ploše 2,5 – 3 cm. Receptorem čichu jsou čichové buňky. Čichové buňky citlivě reagují na plynné látky. Ty se nachází ve sliznici nosní při horní části přepážky nosní a v oblasti horní skořepy nosní. Čichové buňky mají směrem k povrchu sliznice vláskové výběžky. Výběžky dráždivě reagují na molekuly pachových látek ve vzduchu. Z opačných konců vychází vlákna nervu čichového. Vlákna nervu čichového vedou podráždění do tzv. čichového mozku, který je uložen na spodině koncového mozku.

Obr. 1: Čichové ústrojí

Smyslové ústrojí kožní

Kůže, coby největší plošný orgán, se vyznačuje tím, že jsou v ní umístěny četné smysly. V kůži se nachází čidla pro chlad, teplo, tlak, tah, vibrace, dotyk a bolest. Souhrnně tato čidla nazýváme tzv. kožní analyzátory. Jednotlivá čidla jsou rozmístěna nerovnoměrně po celém těle. Jedná se buď o volná nervová zakončení, nebo o jednoduchá tělíska. Jejich vzruchy jsou vedeny nervovými vlákny míšních a mozkových nervů do míchy a mozku přes thalamus do oblasti ležící v temenním laloku.

Rozlišujeme tyto druhy kožních receptorů:

• Mechanoreceptory – reagující na mechanické podněty. Jsou uloženy v kůži celého těla. Vniklé vzruchy jsou vedeny do centrálního nervového systému. Sem řadíme receptory dotyku a tlaku. 
  • ​Receptory dotyku a tlaku – je jich obrovské množství. Největší počet se vyskytuje na bříšcích prstů a rtech. Tedy v kůži a sliznici těch orgánů, které přicházejí do styku s různými předměty. Získáváme jimi informace o velikosti, tvaru a vlastnostech povrchu předmětů.
    • Zde se nachází tělíska umožňující dotykové čití, které se nazývají Meissnerova hmatová tělíska. Ty se nachází zejména v kůži prstových bříšek, na dlani a plosce nohy.
    • V podkožním vazivu jsou uložena tzv. Vater-Pacinio tělíska pro tlakové a tahové receptory. Tlakové body leží v blízkosti chlupů a ve vlasové části hlavy.
•  Termoreceptory - umožňují vnímat teplo a chlad. Nervová soustava reaguje při příliš nízké nebo příliš vysoké teplotě. V případě chladu dochází ke stažení cév, třesu, napřímení chlupů. V horkém prostředí se tělo potí, dochází ke zrychlenému dýchání a cévy se rozšíří. Teplo a chlad vnímáme receptory:
  • chladovými - jsou uložené pod pokožkou blíže k povrchu těla. V kůži jich je asi 250 tisíc. Dále se nachází ve sliznici rtů, v dutině ústní, nosní, ve spojivce oka a i na jiných částech těla. Tyto receptory se nazývají Krauseova tělíska. Jsou aktivovány, pokud dojde k nižší teplotě, než je teplota těla, ale i působením vysokých teplot nad 45º C;
  • tepelnými – nacházející se hlouběji ve škáře a v podkožním vazivu. Jejich počet je 20krát menší než receptorů chladových. Dráždění receptorů vyvolá např. obranný reflex, pokud se dotkneme horkého předmětu. Tepelné receptory reagují na teploty vyšší, než je tělesná teplota, do 40º C. Pokud dojde k překročení 45º C, přestávají tepelné receptory pracovat a jsou aktivovány receptory chladové, takže na kůži můžeme pozorovat tzv. „husí kůži“. Jedná se o Ruffiniho tělíska.
•  Receptory bolesti – jsou umístěny téměř ve všech tkáních jako volná nervová zakončení. Reagují na bolest. Najdeme je v kůži i ve vnitřních orgánech, jako je žaludek, játra, střeva, pohlavní orgány, zuby, svaly, cévy, oko apod. Podněty přichází míšními kořeny do míchy a jsou vedeny do mozku.
  • ​Bolest můžeme definovat jako nepříjemný subjektivní pocit důležitý pro ochranu člověka. Může být vyvolána tepelným, chemickým, chladovým, tlakovým, ale i elektrickým podrážděním. Bolest můžeme rozdělit na povrchovou, nepřesně lokalizovanou, spojenou s nepříjemnými pocity a bolest hlubokou, vycházející z vnitřních orgánů.​

Zdroje

• DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
• FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
• KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
• KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.
• PĚGŘÍM, Raromír a Antonín VALACHOVIČ. Anatomie a fyziologie člověka – učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, 516 s. ISBN 08-032-69.

Obrázky

• Obr. 1: Autor neznámý. Čich. Lidské smysly. [online]. 30.11.2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.lidske-smysly.wbs.cz/Cich.html
• Obr. 2, 3, 4, 5: Autor neznámý. Biologie člověka. Skola Jecna. [online]. 30.11.2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Examination_Detail.php?intImageId=290&booExpose=1