Optické analytické metody
Hmota a elektromagnetické záření na sebe vzájemně působí - interagují spolu. Elektromagnetické záření se po dopadu na hmotu (vzorek) částečně odráží a částečně do ní vniká, přičemž pak dochází k změnám jeho vlastností – například k změně jeho směru, energie aj. Na základě pozorování těchto změn pomocí přesných měřících přístrojů můžeme posoudit složení vzorku z hlediska kvalitativního, případně kvantitativního.
V závislosti na typu interakce elektromagnetického záření se vzorkem rozlišujeme dvě základní skupiny optických metod:
Spektrální metody - metody, při nichž dochází k výměně energie mezi elektromagnetickým zářením a zkoumaným vzorkem ve formě emise či absorpce záření, např. atomová emisní spektroskopie, atomová absorpční spektrometrie, molekulová absorpční spektrometrie ve viditelné oblasti, rentgenová spektrometrie, Mössbauerova spektroskopie aj.
Nespektrální metody – metody, při nichž elektromagnetické záření se vzorkem energii nevyměňuje, v důsledku vlastností vzorku dochází pouze k ovlivnění vlastností procházejícího záření, např. refraktometrie, polarimetrie, turbidimetrie, nefelometrie.
