Uspořádání prvků v periodické soustavě

Chemické prvky jsou v periodické soustavě uspořádány do period a skupin.

Periody

Periody jsou vodorovné řady. Je jich 7 a jsou označeny číslicemi 1 až 7. Číslo periody udává, v kolika vrstvách se nacházejí elektrony v elektronovém obalu atomu. Ve všech periodách jsou prvky seřazeny podle vzrůstajícího atomového čísla zleva doprava.

• 1. perioda

Obsahuje jen 2 prvky (Vodík a Helium).

• 2. a 3. perioda

Obsahují 8 prvků (2. Lithium až Neon, 3. Sodík až Argon).

• 4. a 5. perioda

Obsahují 18 prvků (4. Draslík až Krypton, 5. Rubidium až Xenon).

• 6. perioda

Obsahuje 32 prvků (Cesium až Radon).

• 7. perioda

Obsahuje 32 prvků (Francium až Ununbium), dosud nebyly všechny objeveny.

Skupiny

Skupiny jsou svislé sloupce v periodické tabulce prvků. Označují se buď římskými číslicemi a písmeny ( I.A – VIII.A a I.B – VIII.B), nebo arabskými číslicemi 1 -18. Písmeno A označuje nepřechodné prvky, písmeno B prvky přechodné. Římská číslice udává počet elektronů ve valenční vrstvě. Prvky se skupinách se vyznačují podobnými vlastnostmi. Některé skupiny mívají i speciální názvy:

• I. A. skupina – Alkalické kovy

• II. A. skupina – Kovy alkalických zemin

• VI. A. skupina - Chalkogeny

• VII. A. skupina – Halogeny

• VIII. A. skupina – Vzácné plyny

Z umístění prvku v tabulce, může odhadnout jeho základní vlastnosti, jako například relativní atomovou hmotnost, elektronegativitu, vodivost, charakteristické oxidační číslo nebo hustotu. Dále zde můžeme nalézt informace o počtu protonů v jádře a složení elektronového obalu.

Prvky na základě jejich vlastností dělíme na:

• Kovy

• Nekovy

• Polokovy

Kovy

Většina prvků v periodické tabulce prvků patří mezi kovy (obr. 1). Kovové vlastnosti závisí na počtu elektronů. Za běžných podmínek se vyskytují v pevném skupenství, vedou teplo a elektrický proud, mají kovový lesk, jsou tažné a kujné, příklad: železo, sodík, měď.

Obr. 1: Měď

Nekovy

Prvky plynného, kapalného i pevného skupenství, které jsou křehké, nevedou teplo ani elektrický proud se nazývají nekovy, příklad: síra, kyslík, halogeny (obr. 2).

Obr. 2: Síra

Polokovy

Polokovy mají některé vlastnosti kovů, jiné nekovů, příklad: křemík, selen, bor (obr. 3).

 

Obr. 3: Křemík

Zdroje

• ŠKODA, Jiří a Pavel Doudlík. Chemie 8  - učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2006. ISBN 80- 7238-442-2.
• VACÍK, Jiří a kol. Přehled středoškolské chemie. Praha: SNP- pedagogické nakladatelsvtí, 1995. ISBN 80 – 85937-08-5.