Stavba a struktura rostlinné buňky

Rostlinná buňka je, stejně jako buňka hub a živočišná buňka, eukaryotická. Ve srovnání s buňkou prokaryotickou je tak podstatně větší. Její součástí jsou membránové organely. V této kapitole budou zdůrazněna specifika rostlinné buňky. Další charakteristiky týkající se buňky naleznete v kapitole Buněčná biologie.

Složky rostlinné buňky

• protoplast

  • jádro ohraničené dvojitou jadernou membránou

  • cytoplasma s plasmatickou membránou

  • endoplasmatické retikulum

  • Golgiho aparát

  • mitochondrie

  • plastidy

  • vakuoly

  • cytoskelet (mikrotubuly, mikrofilamenta)

• buněčná stěna

• plasmodesmy

Specifické organely rostlinné buňky

Vakuola

• obsah se nazývá buněčná šťáva, je ohraničen membránou – tonoplastem

• mladé buňky mají vakuol více, u starších splývají v jednu velkou centrální

• hlavní funkce vakuoly:

  • růstová funkce – zvětšování buněk je většinou spojeno se zvětšováním objemu vakuol

  • hospodaření s vodou – podíl na regulaci transpirace

  • ukládání zásobních látek

  • hromadění škodlivých nebo odpadních látek

  • zásobník enzymů

Plastidy

• existuje několik druhů plastidů, které mají společnou základní stavbu, ale rozdílnou funkci

chloroplasty

• na povrchu dvojitá biomembrána

• uvnitř stroma – bílkovinná plazma

• tylakoidy – ploché membránové měchýřky ve stromatu, obsahují aparát pro první fázi fotosyntézy – zelené barvivo chlorofyl

• tylakoidy se mohou vrstvit a vytvářet grana nebo jsou jednotlivě ve stromatu

chromoplasty

• karotenoidy a xantofyly

• způsobují zbarvení květů a plodů

leukoplasty

• obsahují zásobní látky – škrob, bílkoviny, lipidy

• v neosvětlených částech rostlin (kořeny, oddenky)

• bez barviv

Buněčná stěna

• vymezuje velikost a tvar rostlinné buňky (kulovitý, dlaždicovitý, hvězdicovitý, ledvinovitý, prozenchymatický – protáhlé buňky aj.)

• složená převážně z molekul celulózy

• lignifikace buněčné stěny – součást dřevnatění

• některé funkce buněčné stěny:

  • mechanická odolnost buněk, potažmo pletiv a orgánů

  • volná prostupnost pro vodu a v ní rozpuštěné živiny

  • ochrana buňky před napadením houbovými a bakteriálními patogeny

Plasmodesmy

• zajišťují spojení protoplastů sousedících buněk

• kanálek v buněčné stěně, kterým prochází endoplasmatické retikulum (tzv. desmotubulus)

• rostlina díky nim tvoří jeden protoplastický celek, tzv. symplast – mezibuněčný symplastický transport látek

• mezibuněčný transport látek

• na 1 milimetru čtverečním buněčné stěny, která je v kontaktu s jinou buňkou, se nachází více než 100 plasmodesmů

Zdroje

• JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
• MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
• ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
• ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Testy