Dělení pletiv podle funkce

Základní rozdělení pletiv je na dělivá a trvalá. Tato pletiva se dále třídí podle svých funkcí.

Dělivá pletiva – meristémy

Tato pletiva jsou budována menšími parenchymatickými buňkami s velkými jádry.

• Embryonální dělivé pletivo – protomeristémy

  • přetrvává v rostoucích osových orgánech

  • vznikají z něj primární meristémy

• Prvotní dělivé pletivo – primární meristémy

  • vrcholové (apikální) – na vrcholcích stonků a v kořenových špičkách

• boční (axilární) – pupeny, postranní větve

• produkované buňky se postupně diferencují a utvářejí trvalá pletiva

• Druhotné dělivé pletivo – sekundární meristémy

  • druhotně obnovují svoji dělivou aktivitu

  • pletiva tvaru dutého válce

  • kambium – produkuje druhotné dřevo a lýko

  • felogen (korkotvorné pletivo) – produkuje druhotnou kůru

  • zvláštním případem je kalus (hojivé pletivo)

Trvalá pletiva

Tato pletiva jsou budována z nedělícího se parenchymu, kolenchymu a sklerenchymu. Jejich tvar a velikost jsou dány funkcí, kterou vykonávají.

Pletiva krycí

Zajišťují ochranu rostlin před nadměrnou transpirací, radiací, přehřátím, před průnikem infekcí a před okusem (herbivoři, fytofágové). Dále zprostředkovávají výměnu vody, minerálních látek a plynů mezi rostlinou a prostředím.

• epidermis (pokožka)

  • nejčastěji jednovrstevná

  • dlaždicovité buňky (často bez chlorofylu)

  • bez mezibuněčných prostor

  • vnější stěny buněk – ztloustlé, kryté kutikulou (tvořená kutinem)

  • nepropustné pro vodu a plyny

průduchy (stomata)

• tvořeny dvěma svěracími buňkami (reagují na změnu turgoru), mezi nimiž je průduchová štěrbina

• slouží k výměně plynů (oxid uhličitý a kyslík) a vody (pára)

• většinou na spodní straně listů (u jednoděložných na obou, u vodních rostlin na svrchní straně)

• chlupy (trichomy)

  • krycí – ochranná funkce, jedno i vícebuněčné, př. hlošina

  • žláznaté – vylučují vodné roztoky (anorganických látek, cukrů, silic), př. chmel

  • žahavé – jednobuněčné, nerozvětvené, na vrcholu oxid křemičitý, obsahují jedovaté látky, př. kopřiva

​ 

• rhizodermis (pokožka kořene)

  • propustná pro vodu a vzduch

  • hlavní funkcí je příjem vody a látek rozpuštěných ve vodě do rostliny

 

U druhotně tloustnoucích rostlin je pokožka během růstu nahrazena druhotnou kůrou (produkt felogenu). U dřevin se vytváří nápadná borka, jejíž hlavní složkou je korek. K provětrávání stonků (větví a kmenů) slouží čočinky (lenticely) a praskliny v borce.

Pletiva vodivá

Jejich hlavní funkcí je transport látek v rostlině a mechanická opora rostliny. Jsou nejdůležitější součástí cévních svazků. Vznikají v souvislosti s přechodem rostlin z vodního prostředí na souš.

Xylém (část dřevní)

Vede vzestupný transport látek – z kořenů vzhůru do listů. Vodivé elementy jsou původnější cévice a dokonalejší cévy. Protoplast je vždy odumřelý.

• Cévice (tracheidy)

  • u kapraďorostů a nahosemenných rostlin

  • protáhlé buňky

  • zdřevnatělé stěny (na některých místech ztloustlé)

  • příčné stěny zachované

• Cévy (tracheje)

  • u krytosemenných rostlin

  • trubicovité kapiláry vznikající spojením několika protáhlých buněk

  • podélné stěny ztloustlé (kruhovitě, šroubovitě, …)

  • zpevňovací funkce

Floém (část lýková)

Transport všemi směry – asimiláty z listů do jiných částí rostlin (květů, kořenu).

• Sítkovice (tubi cribrosi)

  • živé protáhlé buňky

  • nemají jádro

  • příčné přehrádky proděravěné – sítko

  • výroba textilií (konopí, len)

Typy cévních svazků

Rozdělují se podle vzájemné polohy části dřevní a části lýkové

• Bočné (kolaterální)

  • ve stoncích a listech semenných rostlin

  • lýko na vnější, dřevo na vnitřní straně stonku

• Dvojbočné (bikolaterální)

  • stonky tykvovitých a lilkovitých rostlin

  • dřevo z obou stran obklopené lýkem

• Paprsčité (radiální)

  • v kořenech v prvním roce a v kořenech, které druhotně netloustnou

  • dřevní a lýkové části uspořádány paprsčitě a pravidelně se střídají

  • obklopeny společnou pochvou – jeden celek

• Soustředné (koncentrické)

  • hadrocentrické (dřevo obklopené lýkem)

    • kapradiny

  • leptocentrické (lýko obklopené dřevem)

    • např. oddenky jednoděložných rostlin

Pletiva základní

Jsou tvořena nejčastěji parenchymatickými buňkami, které vyplňují prostory mezi pletivy krycími a vodivými.

• asimilační pletivo

  • buňky obsahují velké množství chloroplastů – fotosyntéza

  • palisádový a houbový parenchym v listech, svěrací buňky průduchů, nezralé plody

• zásobní pletivo

  • buňky obsahují velké množství leukoplastů a škrobových zrn

  • semena, plody, oddenky, kořeny

• vodní pletivo

  • hromadí vodu

  • stonky kaktusů

• aerenchym (vzdušné pletivo)

  • v mezibuněčných prostorách hromadí vzduch

  • bahenní a mokřadní rostliny

• vyměšovací pletivo

  • hromadí a vylučuje silice, pryskyřice, třísloviny, alkaloidy

  • článkované nebo nečlánkované buňky

  • idioblast – buňky lišící se tvarem a obsahem od ostatních v pletivu, uvnitř vylučované látky v nejrůznější podobě

  • mléčnice – ve vakuolách latex, ochrana při poškození

Zdroje

• JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
• MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
• ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
• ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
• VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 200 s. ISBN 978-80-244-2223-7.
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Testy