Podmínky jedné poruchy – ochrana při poruše

Pokud je základní ochrana (ochrana před dotykem živých částí) narušena (izolace např. již neplní svou funkci), musí chránit druhý způsob ochrany - ochrana při poruše (ochrana před dotykem neživých částí).

Princip této ochrany je na příkladu spotřebiče, kolem jehož izolace, která zajištuje základní ochranu, je kovový kryt. Ten je přístupný dotyku. Při poruše izolace se napětí dostane na tento kryt, který je neživou částí spotřebiče.

Obr. 1: Ochrana při poruše

V tomto případě dojde při dotyku neživé části vlastně k dotyku části, na níž je napětí. Ochrana je v tomto případě poruchy zajištěna spojením neživé části
s ochranným vodičem, který je spojen se zemí, a to buď přímo, nebo je spojen s uzemněným uzlem zdroje.

Prostředky pro zajištění ochrany při poruše jsou:

• ochranné pospojování (kterým se propojují neživé části, ochranné vodiče, uzemněný uzel zdroje a zemniče);

• elektrické oddělení;

• přídavná izolace;

• ochranné stínění;

• nevodivé okolí.

Ve vysokonapěťových sítích se používá:

• indikace poruchy a odpojení (buď ruční, nebo automatické);

• řízení potenciálu.

Zdroje