Stonek

Stonek je obvykle nadzemní orgán nesoucí listy, pupeny a reprodukční orgány. Spolu s listy a reprodukčními orgány vytváří prýt. Zajišťuje funkční spojení mezi kořeny a listy, tedy transpirační a asimilační proud.

Stonek je tvořen uzlinami (nody) a články (internodii, úseky stonku mezi uzlinami, které se během růstu prodlužují). Z nodů vyrůstají listy a stonky se zde mohou větvit. Na vrcholu stonku se nachází vzrostlý (růstový) vrchol, tvořený dělivými pletivy. Dělivá pletiva se nachází i v úžlabí listů.

Stonek je založen již v zárodku semene. Hypokotyl, tzv. podděložní článek, je první článek klíčící rostliny; pokud se prodlužuje, dělohy se dostávají na povrch substrátu (např. fazole). Epikotyl, tzv. nadděložní článek, je druhý článek klíčící rostliny; pokud se prodlužuje, dělohy zůstávají v substrátu (např. dub).

Morfologie stonku

dle olistění

• lodyha - bylinný stonek s listy po celé délce stonku (hluchavka pitulník)

• stvol - neolistěný stonek s listy v přízemní růžici (smetánka lékařská)

• stéblo - stonek s kolénky(rákos)

• kmen - dřevnatý stonek stromů(jasan)

dle tvaru příčného průřezu

• čtyřhranný (hluchavka)

• trojhranný (ostřice)

• kruhový (sedmikráska)

• žebrovitý (kopr)

• čtyřkřídlý (třezalka)

dle způsobu růstu

• přímý (mák)

• vystoupavý (jetel)

• poléhavý (rdesno)

• plazivý (mochna)

• ovíjivý (svlačec)

• popínavý (hrách)

dle charakteru stonku lze rostliny dělit:

• byliny

  • dužnatý stonek

• dřeviny

  • zdřevnatělý stonek

  • stromy

    • větví se v určité výšce nad zemí

    • mají nevětvený kmen

  • keře

    • větví se hned u země

    • bez kmene

  • polokeře

    • část prýtu je zdřevnatělá

    • část bylinná

Větvení stonku

• vidličnaté (plavuně)

• postranní (u většiny cévnatých rostlin)

  • monopodiální – postranní větve nepřerůstají hlavní stonek

  • sympodiální – postranní stonek přerůstá hlavní a pokračuje v jeho směru

Stavba stonku (primární)

pokožka (epidermis)

• jednovrstevná, často s trichomy

• krytá kutikulou

primární kůra

• parenchymatické buňky

• vnitřní vrstva vytváří škrobovou pochvu (obsahuje množství škrobových zrn)

  • ohraničuje střední válec (není u kapradin a většiny jednoděložných)

střední válec

• obsahuje vodivá pletiva a dřeň

  • u dvouděložných rostlin – otevřené kolaterální cévní svazky pravidelně do kruhu

  • u jednoděložných rostlin – uzavřené kolaterální cévní svazky nepravidelně roztroušeny

Stavba stonku u druhotně tloustnoucích rostlin (sekundární)

Základní stavba stonku je shodná s primární stavbou.

Stonky nahosemenných a většiny krytosemenných rostlin (především víceletých) druhotně tloustnou činností kambia a felogenu.

kambium

• druhotné dělivé pletivo

• dovnitř zakládá dřevo

• ven zakládá lýko

• dělivá činnost pouze na jaře a v létě

  • jaro – velké, tenkostěnné buňky – řídké (jarní) dřevo

  • léto – menší, tlustostěnné buňky – husté (letní) dřevo

Přírůstek jarního a letního dřeva za sezónu vytváří letokruh. Jeho šířka závisí na vnějších podmínkách. Počítání letokruhů umožňuje určování stáří stromů.

 

felogen

• druhotné dělivé korkotvorné pletivo

• ven zakládá vrstvy korku

• odumřelá vnější pletiva – borka

• průduchy nahrazují lenticely (čočinky) – borka černého bezu a břízy

  • vyplněné odumřelými buňkami, s velkými mezibuněčnými prostorami

  • výměna plynů, provětrávání

 

Přeměny (metamorfózy) stonku

Stonky mohou v průběhu fylogenetického vývoje měnit svou funkci, čemuž pak odpovídá i jejich změněný tvar a vnitřní stavba. Vznikají tzv. metamorfózy stonku.

• zásobárna vody

  • především u sukulentů (kaktusy, pryšce)

• asimilační funkce

  • rostlina nemá listy, asimilaci přebírá stonek (kaktusy, pryšce)

• brachyblasty

  • krátké větévky nesoucí listy (modřín)

• kolce

  • stonkové trny

  • ochrana rostlin před okusem (trnka, hloh)

• stonkové hlízy

  • zásobní orgán (kedluben)

• oddenky

  • podzemní stonek plnící celou řadu funkcí
  • nepohlavní rozmnožování (maliny)
  • zásobní orgán (oddenkové hlízy – brambor)

• úponky

  • popínání rostliny (vinná réva)

• přísavné terčíky
  • upínání rostliny k podkladu (přísavník)

Vhodné i pro žáky ZŠ

Zdroje

• JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
• MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
• ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
• ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
• VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 200 s. ISBN 978-80-244-2223-7.
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Přílohy

Testy