List

List je postranní, většinou zelený orgán s omezeným růstem. Probíhá v něm fotosyntéza, transpirace a výměna plynů s okolním prostředím. Na rostlině můžeme rozlišit tři typy listů:

dělohy

• zárodečné listy se zásobní funkcí (mohou i fotosyntetizovat)

asimilační listy

• „typické“ listy s fotosyntetickou funkcí

listeny

• redukované listové struktury

• často funkce opory pro jiné orgány (zákrov pod úborem, obal pod složeným okolíkem)

• u některých druhů mohou být barevné (fialové „listy“ černýše, růžové „květy“ pryšce nádherného)

Morfologie listu

Listy jsou obvykle členěny na řapík (připojení ke stonku) a listovou čepel (asimilační plocha).

• řapíky mohou být někdy redukované (např. u trav), jindy se mohou vyvinout tzv. palisty

• listová čepel je obvykle souměrná, výjimečně asymetrická (begonie)

Různolistost

U některých rostlin se můžeme setkat s tzv. různolistostí (heterofylie), kdy na jedné rostlině nacházíme současně listy více tvarů (břečťan, topol). Různolistost může mít i sezónní charakter (mochna sedmiletá, mucholapka podivná).

Listová žilnatina

Uspořádání cévních svazků v ploše listové čepele označujeme jako listovou žilnatinu. Z hlediska rozkladu se jedná o nejodolnější část listu. Rozlišujeme několik typů žilnatiny:

• vidličnatá

  • nejstarší typ žilnatiny (jinan)

• zpeřená

  • u dvouděložných (buk)

• dlanitá

  • u dvouděložných (javor)

• rovnoběžná (souběžná)

  • u jednoděložných (trávy)

• obloukovitá

  • u jednoděložných (lilie)

jednoduché listy

• čepel nečleněná - celistvé listy (líska)

• čepel členěná zářezy - dělené listy (javor)

složené listy

• čepel rozdělená na samostatné lístky – dlanitě složené nebo zpeřené - licho-, sudo- (jeřáb)

postavení listů na stonku

• střídavé listy

  • z každé uzliny vyrůstá jeden list

• vstřícné listy

  • v každé uzlině proti sobě stojí dva listy

• přeslenité listy

  • z každé uzliny vyrůstají listy nejméně po třech

Anatomie listu

(příčný řez bifaciálním listem)

U většiny rostlin (dvouděložné rostliny) je možné rozlišit spodní a svrchní stranu listu, jedná se o dvoulící (bifaciální) list. U jiných (často jednoděložných rostlin) list srůstá v jednolící (monofaciální) list (kosatec).

svrchní pokožka

• jednovrstevná
• často bez průduchů (výjimkou jsou vodní rostliny se vzplývavými listy)
• buňky většinou bez chloroplastů (s výjimkou svěracích buněk stomat)

mezofyl – nachází se mezi svrchní a spodní pokožkou – fotosyntéza

• palisádový parenchym

  • protáhlé buňky pod svrchní pokožkou naskládané vedle sebe

  • u slunných listů (rostoucích na okraji koruny v plném osvětlení) bývá i vícevrstevný

• houbový parenchym
  • buňky nepravidelného tvaru s velkými mezibuněčnými prostorami

spodní pokožka

• jednovrstevná

• s průduchy

Funkce a metamorfózy listů

• fotosyntetická asimilace

  • syntéza organických látek (cukrů)

• transpirace

  • odpařování vody pomocí průduchů

• zásobní funkce

  • hromadění zásobních látek (cibule)

• krycí funkce

  • šupinky na oddencích a pupenech (habr)

• trny (růže)

• upínací funkce

  • úponky (hrách, vikev)

• lapací zařízení (láčkovka)

  • lepkavé trichomy (rosnatka)

• květy

  • přeměna listů v květní obaly (barva), pestíky a tyčinky (kosatec)

Vhodné i pro žáky ZŠ

Zdroje

• JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
• MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
• ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
• ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
• VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 200 s. ISBN 978-80-244-2223-7.
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Přílohy

Testy