Elektrická práce

Elektrická práce u stejnosměrných obvodů je mírou přeměny elektrické energie na jiné druhy energie.

Práce se vykonává, přesuneme-li náboj Q mezi dvěma místy, mezi nimiž je napětí U. 

Elektrická energie se může v obvodu měnit na jinou energii (např. tepelnou, mechanickou, světelnou a pod.).

Jestliže se ve vodiči, na jehož koncich je elektrické napětí U, přemístí částice s nábojem Q, vykonají síly elektrickou práci.

Prochází-li vodičem konstantní proud I po dobu t, je elektrický náboj Q=I.t a pro práci elektrického proudu ve vodiči pak platí: 

kde:  W – elektrická práce,

         U – elektrické napětí,

          I – elektrický proud,

          t – čas, po který se práce koná.

Elektrická práce W je při konstantním proudu a napětí součinem proudu I, napětí U a času t. Elektrická práce je tím větší, čím větší je napětí U, čím větší je proud I a čím delší dobu je práce vykonávána. Práce se vykonává jen tehdy, je-li součin okamžitých hodnot napětí a proudu nenulový. 

Elektrická práce se označuje jako spotřebovaná nebo odebraná elektrická energie a tato spotřeba se měří v kilowathodinách (kWh).

 

Jednotky elektrické práce

Jednotka J (joule).

V elektrotechnice se běžněji používá jednotka Ws nebo její násobky Wh či kWh (při účtování poplatků za el. práci podle údajů na elektroměru).

1kWh = 1 000Wh = 3 600 000Ws = 3 600 000J

 

Měření elektrické práce

• Nepřímé měření – změříme napětí, proud a vypočítáme ze vztahu:  

• Přímé měření spotřeby elektrické energie, tj. práce - používají se elektroměry (v domácnosti).

 

 

 

Zdroje

• BLAHOVEC, A. Elektrotechnika I. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1995. ISBN 80-85427-72-9.
• TKOTZ, Klaus et al. Příručka pro elektrotechnika. 2. doplněné vyd. Praha: Europa – Sobotáles, 2006. ISBN 80-86706-13-3.
• VOŽENÍLEK, Ladislav a Miloš ŘEŠÁTKO. Základy elektrotechniky I. 3. vyd. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1990. ISBN 80-03-00435-7.