Magnety

Z řeckého "Magnesijský kámen". Může mít formu trvalého (permanentního) magnetu nebo elektromagnetu (dočasného magnetu). Trvalé magnety nepotřebují k vytváření magnetického pole vnější vlivy. Vyskytují se přirozeně v některých horninách, ale dají se také vyrobit. Elektromagnety potřebují k vytvoření magnetického pole elektrický proud. Při zvýšení elektrického proudu se zvýší i magnetické pole.

Magnety jsou tělesa, která ve svém okolí vytvářejí magnetické pole.

Magnety působí na feromagnetické látky přitažlivými silami.

Magnet přitahuje železo (ocel, litinu), nikl a kobalt a pevně je přidržuje. Látky přitahované magnetem jako železo se naývají feromagnetické látky (feromagnetický - magnetický jako železo - ferrum). Všechny ostatní prvky, kovové i nekovové nejsou feromagnetické. Magnetické přitažlivé síly nejsou způsobeny ani gravitací, ani přitažlivostí mezi oddělenými náboji.

 

Trvalé magnety

Ocelové předměty se zachycují převážně na koncích tyčového magnetu. Místa s nejsilnějšími přitažlivými účinky se nazývají póly magnetu. Magnetické silové účinky slábnou s rostoucí vzdáleností od pólů. Ve středu tyčového magnetu mezi póly se neprojevují žádné silové účinky. Střed magnetu je magneticky neutrální zónou.

Trvalé (permanentní) magnety mají:

• severní pól – označuje se N (S)

          (north-sever) – červená barva,

• jižní pól – označuje se S (J)

         (south-jih) – modrá barva.

Při zavěšení malého tyčového magnetu otočně kolem příčné osy tak, aby se mohla jeho osa natáčet ve vodorovné rovině, natočí se podélnou osou přibližně ve směru sever - jih.

Pól magnetu směřující na sever označujeme jako severní pól magnetu (S) a opačný pól jako jeho jižní pól (J). Mezinárodní (anglické) značení je pro severní pól N (north) a pro jižní pól S (south).

Nesouhlasné póly magnetu se přitahují.

Severní pól magnetu se přitahuje s jižním pólem jiného magnetu.

---

 

Obr. 1: Znázornění magnetického pole mezi severním a jižním pólem magnetů

 

Souhlasné póly magnetu se odpuzují.

Dva severní nebo dva jižní póly magnetů se navzájem odpuzují.

---

 

Obr. 2: Znázornění magnetického pole dvou severních pólů magnetů

 

Provedení trvalých magnetů

• tyčové magnety,

• válcové,

• podkovovité,

• magnetka.

 Trvalé magnety se vyrábějí nejčastěji z tvrdé oceli  nebo z feritu (keramické oxidy).

---

Obr. 3: Trvalé magnety

 

Naše Země je obrovský magnet. Její jižní magnetický pól leží v blízkosti severního zeměpisného pólu a severní magnetický pól leží poblíž jižního zeměpisného pólu. Severní pól magnetky se přitahuje k nesouhlasnému magnetickému pólu Země.

Využití magnetů

• Záznamová média: videokazety, audiokazety, pevné disky, diskety. Informace mohou být zaznamenány analogově nebo digitálně do feromagnetického materiálu jako proměnné magnetické pole. Čtecí zařízení detekuje změny magnetického pole a dále je zpracovává jako elektrické signály.
• Kreditní nebo debetní karty do bankomatu mají magnetický proužek, ve ktrém jsou zapsány potřebné informace.
• Přenášení předmětů a separace kovů. Dostatečně silné magnetické pole dokáže zvednout jakýkoliv feromagnetický nebo paramagnetický materiál. 
• Domácí použití: magnety na ledničce, ve dveřích skříněk, v rukavicích, u magnetických hraček a podobně.
• Střelka kompasu reaguje na magnetické pole Země, její póly však musí být naopak, než je na ní vyznačeno.
• Audiotechnika: V reproduktorech jsou elektromagnety, které rozkmitají své jádro a kmity se pak přenáší na membránu, která vydává zvuk. V elektrických kytarách jsou magnety v cívkách. Při rozeznění struny se kmity přenáší na magnet, který se rozkmitá a v cívce generuje proud. 
• Medicína: Permanentní magnety a elektromagnety jsou součástí přístrojů pro nahlížení do lidského těla bez nutnosti chirurgického zákroku. Oproti rentgenu není potřeba ozáření.

Dočasné magnety

Účinky dočasných magnetů trvají, jen pokud jsou v magnetickém poli, nebo krátce po zaniknutí pole.

Elektrický proud vytváří magnetické pole (stejně jako permanentní magnet).

 

Zdroje

• BLAHOVEC, A. Elektrotechnika I. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1995. ISBN 80-85427-72-9.
• TKOTZ, Klaus et al. Příručka pro elektrotechnika. 2. doplněné vyd. Praha: Europa – Sobotáles, 2006. ISBN 80-86706-13-3.
• VOŽENÍLEK, Ladislav a Miloš ŘEŠÁTKO. Základy elektrotechniky I. 3. Vyd. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1990. ISBN 80-03-00435-7.

• Autor: neznámý. www.wikipedia.org [cit.25.5.2015] Dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/Magnet

Obrázky

• Obr. 1: BLAHOVEC, A. Elektrotechnika I. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1995. ISBN 80-85427-72-9.
• Obr. 2: BLAHOVEC, A. Elektrotechnika I. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1995. ISBN 80-85427-72-9.
• Obr. 3: VOŽENÍLEK, Ladislav a Miloš ŘEŠÁTKO. Základy elektrotechniky I. 3. vyd. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1990. ISBN 80-03-00435-7.
• Obr. 4: TKOTZ, Klaus et al. Příručka pro elektrotechnika. 2. doplněné vyd. Praha: Europa – Sobotáles, 2006. ISBN 80-86706-13-3.
• Obr. 5: TKOTZ, Klaus et al. Příručka pro elektrotechnika. 2. doplněné vyd. Praha: Europa – Sobotáles, 2006. ISBN 80-86706-13-3.