Provedení kondenzátorů

U pevných kondenzátorů se jako dielektrika používá papír, plastová fólie, keramika a konstrukčně jsou provedeny jako trubičkové, diskové, destičkové, polštářkové apod. Elektrolytické kondenzátory využívají jako dielektrika tenké vrstvy kysličníku, který se vytváří na povrchu hliníkové nebo tantalové elektrody působením elektrického proudu, je-li elektroda obklopena vhodným elektrolytem. Kovová elektroda musí být vždy polarizována kladně a elektrolyt záporně. Při opačné polarizaci kysličníková vrstva nevzniká, kondenzátor se chová jako rezistor s malým odporem a může dojít ke zničení kondenzátoru s výbušným efektem. Tantalové elektrolytické kondenzátory jsou kvalitnější než hliníkové – menší rozměry, menší ztráty, lepší časová i teplotní stabilita, jsou však pro menší napětí.

Důležitým kvalitativním ukazatelem elektrolytických kondenzátorů je zbytkový proud, který prochází mezi elektrodami po připojení stejnosměrného napětí a udržuje tak dostatečnou tloušťku dielektrické vrstvy. U hliníkových kondenzátorů je zbytkový proud řádově desítky mikroampérů a u tantalových jednotky mikroampérů. Pokud zůstane elektrolytický kondenzátor dlouhou dobu bez napětí, dielektrická vrstva se z větší části rozpustí. Po připojení k stejnosměrnému napětí se vrstva obnovuje a kondenzátor se tzv. formuje, až dosáhne požadovaných parametrů (kapacity).

Kondenzátory s proměnnou kapacitou jsou kondenzátory ladící (pro časté změny kapacity) a dolaďovací, tzv. kondenzátorové trimry (určené jen pro občasnou změnu kapacity). Bývají tvořeny soustavou statorových desek, mezi něž se zasouvají rotorové desky. Vzájemným překrytím se mění velikost kapacity. Jako dielektrikum se používá vzduch nebo speciální fólie. Změna kapacity bývá u vzduchových kondenzátorů od 50 pF do 500 pF. Mohou být provedeny i jako dvojité nebo trojité (až tři systémy na jedné hřídeli). Podle tvaru obvodové křivky desek se dosahuje požadované závislosti např. kapacity na úhlu natočení osy. Dolaďovací kondenzátory se vyrábějí v několika druzích, změny kapacity jsou např. 1,5 pF až asi 15 pF.

Zdroje

• KOUTNÝ, Jaroslav a Ivo VLK. Elektronika I učebnice.  VYTVOŘENO V RÁMCI PROJEKTU: DIGITÁLNÍ ŠKOLA: ICT VE VÝUCE TECHNICKÝCH PŘEDMĚTŮ, REG. Č. CZ.1.07/1.1.04/01.0137, Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická, Olomouc 2009