Optické kabely

Optické kabely zajišťují ochranu optických vláken proti mechanickému namáhání a ohybům. Optický kabel obvykle tvoří jedno nebo více optických vláken a vhodná výplň,která zajišťuje potřebnou mechanickou odolnost a vrchní ochranný obal (viz předchozí kapitola).

Podle konstrukčního uspořádání dělíme kabely na:

• kabely jedno a vícevláknové;

• kabely s volnou a pevnou ochranou vlákna;

• kabely se středním nebo vnějším tahovým prvkem;

• kabely s kruhovou nebo páskovou geometrií.

Podle typu optických vláken v kabelu uložených dělíme kabely na:

• jednovidové;

• mnohovidové;

• hybridní (kombinace jednovidových i mnohovidových vláken).

Podle prostředí, pro něž jsou určeny, rozlišujeme kabely:

• na použití ve vnitřním prostředí (interní rozvody v domech);

• na použití ve vnějším prostředí (rozvody v terénu);

• univerzální pro obě prostředí.

Jednovláknové kabely (simplex) – tok informací probíhá pouze jedním směrem (od vysílače k přijímači). Jsou používány většinou ke speciálním účelům nebo pro přenos na krátké vzdálenosti. Tento typ kabelu je vyráběn z různých typů optických vláken o různých délkách podle požadavků zákazníka.

Spojením dvou kabelů simplex vznikne kabel zvaný „duplex“. Umožňuje realizaci obousměrného spojení. Half-duplex zajišťuje obousměrný přenos, nikoli však v jednom časovém úseku. Full-duplex umožňuje přenos informací v jednom okamžiku v obou směrech.

Vícevláknové kabely jsou zpravidla používány pro dálkové telekomunikace.

Optické kabely jsou vyráběny v mnoha různých provedeních, nejčastější jsou tzv. kabely s kruhovou geometrií a kabely s páskovou geometrií.

Kabely s kruhovou geometrií mají jednotlivá vlákna navinutá okolo vyztužovacího členu a prostor mezi nimi je vyplněn plnicím gelem.

V kabelu s páskovou geometrií jsou vlákna poskládána do řad nad sebou. V tomto případě je snadnější určit konkrétní vlákno při spojování kabelů. Je také možné využít spojovací techniku, která pracuje s celou vrstvou pásového kabelu místo spojování jednotlivých vláken.

Optické spojovací a vazební prvky jsou důležitou součástí vedení světlovodných kabelů. Zajišťují spojování jednotlivých světlovodných vláken i jejich připojení k dalším prvkům optického spoje. Spoj mezi dvěma optickými vlákny může být trvalý (např. svar) nebo rozebíratelný (různé druhy konektorů).

Závěrem lze shrnout základní informace o využití optických kabelů:

Výhody

• menší energetické ztráty při přenosu než u elektrických signálů;

• větší šířka pásma (tzn. možnost přenosu více kanálů současně);

• lehčí a tenčí než elektrické vodiče;

• prakticky absolutní odolnost proti rušení;

• dokonalé galvanické oddělení stanic;

• nemožnost odposlechu;

• použití v požárně nebo explozivně nebezpečném prostředí (nevznikají jiskry ani ztrátové teplo, po roztavení izolace nedojde ke zkratu).

Nevýhody

• vyšší cena (ovšem surovina je levná – písek);

• obtížnější montáž, zejména spojování (vyškolené osoby, drahé zařízení a měřicí přistroje);

• velmi malá mechanická pevnost (nejsou samonosné).

Využití

• telekomunikace;

• počítačové sítě;

• kabelová televize;

• uzavřené televizní okruhy;

• optické snímače.

Zdroje

• KOUTNÝ, Jaroslav a Ivo VLK. Elektronika I učebnice.  VYTVOŘENO V RÁMCI PROJEKTU: DIGITÁLNÍ ŠKOLA: ICT VE VÝUCE TECHNICKÝCH PŘEDMĚTŮ, REG. Č. CZ.1.07/1.1.04/01.0137, Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická, Olomouc 2009