Proudové stabilizátory
U proudových stabilizátorů je požadován co největší vnitřní odpor (u stabilizátorů napětí je požadován co nejmenší vnitřní odpor), aby změna odporu zátěže způsobila co nejmenší změnu odporu v obvodu a proud procházející do zátěže se měnil co nejméně.
Činitel stabilizace se vypočítá ze vztahu:
kde I1 je vstupní proud, I2 je výstupní proud
U parametrických stabilizátorů proudu se zpravidla používá bipolární tranzistor v zapojení SB, nebo unipolární tranzistor.
Obr. 1 : Parametrický stabilizátor proudu s bipolárním tranzistorem
Činnost stabilizátoru proudu s tranzistorem v zapojení SB v principiálním zapojení:
Stabilizovaný proud je označen jako IC. Jeho hodnota je dána proudem emitoru IE a hodnotou nastavitelného odporu R v obvodu pomocného napětí UP . Pro výstup platí napětí UCB = U − IC * RZ. Předpokládejme pro jednoduchost napětí U = konst., dojde-li ke změně odporu zátěže RZ, změní se i napětí UCB. Jak je vidět z charakteristik, je při tom změna proudu IC velmi malá.
U zpětnovazebních stabilizátorů proudu je regulační součástka ovládána odchylkou referenčního napětí a napětím vzniklém na odporu zapojeném v sérii se zátěží. Činností stabilizátoru je toto napětí stabilní, a tak je stabilní i proud zátěží.
Obr. 2: Blokové schéma zapojení zpětnovazebního stabilizátoru proudu
Zdroje
- BRINDL, Pavel. VY_32_inovace_03_ELE_3_ Elektronické obvody_05_ Stabilizátory. Přerov, 2013.
- MAŤÁTKO, Jan. Elektronika pro 3. ročník SPŠE. Praha: SNTL, 1981.
Obrázky
- Obr. 1: Z archivu autora.
- Obr. 2: Z archivu autora.