Kapraďorosty (Pteridophyta)

Skupina rostlin označovaná pojmem kapraďorosty obsahuje čtyři, často samostatně uváděné, taxonomické skupiny. Zahrnuje ryniofyty, plavuně, přesličky a kapradiny. Byly to dominantní druhy stromovitého vzrůstu z prvohor (karbon, perm). Z jejich těl v bezkyslíkatém prostředí (močály) vznikla ložiska černého uhlí.

Ryniofyty

• pouze fosilní z prvohor – silur, devon

• zřejmě se z nich vyvinuly další vyšší rostliny

• vyskytují se na rozhraní vody a souše

• dřevostředný cévní svazek

• rhizomoid + telomy (vidličnatě větvené osové orgány bez listů, sterilní – asimilace, fertilní – sporangia), nemají pravé kořeny a listy

• pokožka s průduchy

• izomorfická rodozměna (gametofyt se podobá sporofytu)

Plavuně (Lycopodiophyta)

• přizpůsobeny suchozemskému životu

• cévice, vodivé svazky

• v prvohorách měly stromovitý vzrůst

• sporofyt převládá nad gametofytem, který je schopen vlastní existence

rodozměna

výtrus vypadne do půdy, vzniká prokel ⇒ zárodečníky a pelatky, mitózou vznikají pohlavní buňky (spermatozoidy, oosféra) – oplození ⇒ zygota ⇒ sporofyt, vidličnatě větvený stonek nese - asimilační lístky – trofofyly a vytrusné lístky – sporofyly ⇒ výtrusnice – meióza – vznikají haploidní výtrusy

ekologie

• trvalé, vždy zelené rostliny

• velmi vzácné, přísně chráněné

zástupci

• plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)

• vranec jedlový (Huperzia selago)

• k plavuňovitým rostlinám řadíme i vranečky (drobné rostlinky podobné mechům) a vodní šídlatky 

Přesličky (Equisetophyta)

• největší rozvoj v karbonu a permu

• plazivý oddenek

• dutý článkovaný stonek – podélně rýhovaný

• šupinaté listy (sfenofyly) přisedají ke stonku – většinou srostlé do pochev, ztrácí asimilační funkci

• vytrvalé

• obsahují oxid křemičitý

• většinou pohlavně rozlišené spory se 4 hapterami

• dvoudomý lupenitý prokel – gametofyt, samostatný, zelený, krátkověký

• výtrusnicový klas ze sporofylů

• u přesličky rolní sezónní dimorfismus – 2 typy výhonů – jarní a letní lodyha

rodozměna

Z výtrusu vyroste dvoudomý prokel, díky hapterám je blízko u sebe ⇒ v pelatkách se tvoří samčí pohlavní buňky (spermatozoidy) a v zárodečnících samičí pohlavní buňky (oosféra) ⇒ zygota ⇒ vyroste sporofyt (zelená přeslička) ⇒ výtrusný klas ⇒ meióza ⇒ haploidní výtrusy s hapterami

zástupci

• přeslička rolní (Equisetum arvense)
  •  jarní nezelená nevětvená lodyha s výtrusným klasem (rozmnožování)
  • letní zelená lodyha (asimilace)
  • může se stát plevelem
  • léčivka
  • vytváří rozsáhlé polykormony (porosty propojené oddenky = po genetické stránce představuje polykormon pouze jednoho jedince)
• přeslička lesní (Equisetum sylvaticum)
  • výtrusný klas vyrůstá přímo na jarní zelené lodyze

• přeslička bahenní (Equisetum palustre)

• cídivky (Hypochaete)

  • mokřadní, vzácné, chráněné

Kapradiny (Polypodiophyta)

• většinou byliny (stonek přeměněný v oddenek), v tropech i stromové kapradiny (stonek utvářen jako kmen)
• sporofyt – adventivní kořeny, stonek (oddenek), listy, výtrusnice

• z oddenku vyrůstají velké, nejčastěji složené listy

• funkce listu: asimilační a výtrusná (trofosporofyly)

• husté adventivní kořeny z plazivého oddenku

• na rubu velké kupky výtrusnic, většinou chráněné blanitými ostěrami, výtrusnice často s prstencem z nestejně ztloustlých buněk – otevírání výtrusnice

• gametofyt – nezávisle žijící prokel

• většinou stínomilné

rodozměna

výtrus vypadne do půdy, vzniká srdčitý zelený oboupohlavní prokel ⇒ zárodečníky a pelatky, mitózou vznikají pohlavní buňky – oplození v kapce vody ⇒ zygota ⇒ sporofyt je zelená rostlina s asimilační a výtrusnou funkcí (trofosporofyly) ⇒ výtrusnice naspodu listů – meióza – vznikají haploidní výtrusy

zástupci

• kapraď samec (Dryopteris filix-mas)

• hasivka orličí (Pteridium aquilinum)

  • nejvyšší v ČR, až 2 m

• papratka samičí (Athyrium filix-femina)

• žebrovice různolistá (Blechnum spicant)

  • listy morfologicky (tvarově) rozlišené na zelené trofofyly a sporofyly s výtrusnicemi 

• osladič obecný (Polypodium vulgare)

• nepukalka plovoucí (Salvinia natans)

  • nesmáčivý povrch listů, vodní kapradina
• stromové kapradiny
  • tropy a subtropy, výška až 28 m

Zdroje

• JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
• MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
• ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rhyniophyta
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Plavu%C5%88ovit%C3%A9
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99esli%C4%8Dky
• Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kapradiny
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Testy