(vhodné i pro ZŠ)
Pasivní elektronický prvek, který realizuje základní obvodový parametr indukčnost, je cívka (induktor). Prochází-li elektrický proud cívkou, vzniká magnetický tok
Φ = L · I [Wb, H, A].
Cívka je tvořena závity vodiče v jedné nebo několika vrstvách. Je navržena tak, aby vytvořila vlastní indukčnost L požadované velikosti.
Nejdůležitějším parametrem cívky je jmenovitá indukčnost. Jmenovitá indukčnost cívky určuje výrobcem garantovanou hodnotu v H, v praxi jsou nečastější hodnoty mH a μH.
Další uváděné parametry cívky jsou ztrátový činitel tgδ a činitel jakosti Q.
Ztrátový činitel
tgδ = RS / LS [Ω, H]
kde RS – sériový ztrátový odpor
LS – sériová indukčnost
Činitel jakosti
Q = 1 / tgδ = LS / RS [H, Ω]
Podle konstrukce se cívky dělí na 2 základní skupiny.
Cívky bez jádra (vzduchové), např. samonosné, plošné ap. Jsou určeny převážně pro vf. obvody.
Cívky s jádrem (převážně s magnetického materiálu, který podstatně zvyšuje indukčnost cívky, vzhledem k provedení bez jádra). Jádra pro vyšší kmitočty bývají z feritu.
Je-li cívka připojena ke stejnosměrnému napětí, dochází k přechodovému ději. Proud narůstá na maximální hodnotu postupně, dochází ke zpoždění proudu za napětím. Střídavému napětí o frekvenci f klade cívka střídavý odpor označovaný jako induktivní reaktance XL.
XL = ω·L = 2π·f·L [Ω; Hz, H]
Výpočet indukčnosti jednovrstvé vzduchové cívky:
L = k · D/l · N · 10-3 [H, cm]
kde L – indukčnost cívky [H]
k – konstanta zohledňující poměr D/l
D – průměr cívky [cm]
l – délka cívky [cm]
N – počet závitů.
