Nízkofrekvenční zesilovače

Jsou podstatnou částí v ozvučovacím řetězci, zesilují elektrický signál v pásmu slyšitelných kmitočtů (20 Hz až 20 kHz). Jde převážně o kombinaci napěťového zesilovače (předzesilovač, korekční zesilovač, směšovací zesilovač…) a výkonového zesilovače (koncový stupeň), který budí reprosoustavu.

Základní vlastnosti zesilovačů:

  • vstupní citlivost – efektivní hodnota napětí na vstupu, nutná pro vybuzení na jmenovitý výkon
  • vstupní impedance – impedance na vstupních svorkách zesilovače. Určuje možnosti připojení a druh zdroje signálu ke vstupu zesilovače. Má být alespoň 10× větší než vnitřní impedance zdroje signálu, aby nedošlo ke znatelnému zmenšení signálu, případně jeho zkreslení. Bývá uváděna se vstupní citlivostí 
  • frekvenční charakteristika – závislost výkonového přenosu na frekvenci: AP = f(f), při jmenovité zátěži. Měří se při vyřazených korekcích a nastavené plné hlasitosti

  • zkreslení – tvarová deformace zesilovaného signálu. Je buď harmonické (THD) – vlivem nelinearity vznikají vyšší harmonické složky, které v původním signálu nebyly, nebo intermodulační (IMD), kdy při dvou (nebo více) harmonických signálech různých frekvencí vznikají na nelinearitách zesilovače ještě další frekvenčně kombinační produkty, které signál tvarově zkreslují

  • jmenovitý výstupní výkon – maximální výstupní výkon, při kterém dosáhne THD určité stanovené velikosti (např. 5 %) při umělé zátěži 8 nebo 4 Ω
  • dynamický rozsah (dynamika) – rozsah mezi maximální a minimální velikostí výstupního signálu zesilovače, přičemž minimální je dán šumem a rušením, při maximálním nedochází ke zkreslení signálu

  • výstupní impedance – vnitřní impedance zesilovače na výstupních svorkách. Je určující pro stanovení zatěžovací impedance (reproduktorů), má být mnohem menší než zatěžovací, bývá (u výkonových zesilovačů) 0,01 až 0,1

  • přeslech mezi kanály – projevuje se pronikáním signálu z jednoho kanálu do druhého a naopak (L P a P L), vyjadřuje se v dB (např. 50 dB) a má být co největší.

Ovládací prvky zesilovačů:

  • regulátor hlasitosti (VOLUME) – nastavení zisku zesilovače a z toho plynoucího výstupního výkonu a hlasitosti reprodukce

  • regulace hloubek – výšek (BASS – TREBLE) – umožňuje potlačení nebo zdůraznění nízkých (BASS) nebo vysokých (TREBLE) frekvencí v přenášeném signálu

  • regulace BALANCE – nastavení akustického „středu“ při reprodukci (zesílení L a zeslabení P kanálu a naopak)

  • přepínače – zabezpečují volbu vstupního signálu, pevných frekvenčních korekcí, vypínání reproduktorů.

 

Zdroje
  • BARTONĚK, Josef. Základy audio a video techniky. Interní skriptum, VOŠ a SPŠE Olomouc. 2012
  • SALAVA, Tomáš. Elektroakustická a elektromechanická měření, 1. vydání, Praha: SNTL, 1979

Obrázky

  • Obr. 1: Archiv autora
  • Obr. 2: Archiv autora
Graf

Regulace BASS – TREBLE

obrazek

Obr. 1: Graf regulace

Praktická ukázka

ZESILOVAČ (vhodné i pro ZŠ)

Obr. 2: Nf zesilovač