Bezpečnost, bezpečnostní systémy
Již od pravěku se člověk snaží o přežití spojené s ochranou majetku. Nejobvyklejší ochrana majetku byla úschova nebo její neustálé hlídání, proto užití mechanických prostředků k ochraně majetku bylo vítaným vynálezem.
V dávné historii se setkáváme s různými, převážně mechanickými systémy zajišťující bezpečí. Z nejstarších dob až do dneška se dochoval a používá vynález mříží a zámků na klíč. Tyto vynálezy prochází neustálým vývojem a mříže jsou dnes nejen bezpečnostním prvkem, ale i estetickým doplňkem oken a dveří. Mechanický zámek procházel v čase především miniaturizací a zdokonalováním mechanismu.
Zámky
Datování vzniku zámku není potvrzeno. Skutečný zámek a klíč jsou čínské vynálezy pocházející z doby 4000 let př. n. l. V Mezopotámii je používali v 3. tisíciletí př. n. l., znali je i Egypťané. Nejstarší zámky byly dřevěné.
Dřevěné zámky
Nejdříve se lidé jistili dřevěnými závorami na vnitřní straně dveří, zasunutých do vytvořených schránek na zárubních. U kamenných staveb vytvořili otvory pro vložení závory. Závora měla podobu pevného trámku, kulatého nebo hranatého tvaru, delšího než šířka dveří. Tam, kde byl kladen větší důraz na zajištění, byly i dvě závory nebo se přidávaly klínky a obrtlíky. Dveře byly z tvrdého dřeva opracovaného podle tehdejších možností. Byly velké, hrubého tvaru, ale princip činnosti byl předchůdcem dnešních stavítkových zámků.
Zámek a klíč vznikl, aby lidé mohli při odchodu ochránit své cennosti v době, kdy se nenacházeli ve svém obydlí. Klíč k otevření zámků měl značné rozměry a nosil se přehozený přes rameno.
Asi nejznámější dřevěný je zámek egyptský.
Dřevěná závora byla vybavena velice chytrým mechanismem západek, které byly vlivem gravitace ve své spodní, klidové poloze, čímž bránily otevření dveří.
Obr.1: Egyptský zámek
Dřevěný klíč s kolíky se přes otvor ve dveřích zasunul do schránky zámku. Každý kolik pasoval přesně do příslušné dírky a nadzvednutím stavítek umožnil odsunout závoru. Asi nejstarším ekvivalentem našich zámku jsou egyptské dřevěné závory. Byly vybaveny velice chytrým mechanismem západek, které byly vlivem gravitace ve své spodní, klidové poloze, čímž bránily otevření dveří. Pouze majitel vlastnící patřičný klíč mohl dveře otevřít. Přiložil dřevěnou tyč s kolíky, z nichž každý přesně pasoval do příslušné dírky a posunul západky vzhůru na jednu rovinu. A bylo otevřeno.
Obr. 2: Egyptský zámek 2
Perský zámek - vnitřní závora šla odsunout poté, co jste dovnitř prostrčili ruku s klíčem a nadzdvihli příslušné kolíky.
Obr. 3: Perský zámek
Tento zámek je znám v různých podobách z více míst ve světě např. v Číně, Americe, Izraeli nebo Persii. Je tedy pravděpodobné, že vznikaly nezávisle na sobě. Doklady o tom se zachovaly v literatuře a na dobových malbách.
Zámek označovaný jako „lakonický“ (krátký, případný), souvisí pravděpodobně s úsečným způsobem vyjadřování obyvatel Lakonie (součást militantní Sparty). I zde se závora zajišťuje tzv. balanovými kolíčky, které se však nevysunují skrze dutou závoru, nýbrž zvláštním otvorem na zavedení klíče. Tento dřevěný klíč, který byl občas nalezen i v provedení rohovém nebo kostěném, bylo nutno zavést rovnoběžně s dveřmi a těsně u nich. Zámky tohoto druhu byly rozšířeny po celém světě.
Kovové zámky
Nejdříve se kov používal na výrobu klíčů pro jeho větší pevnost a menší opotřebení, závory byly dřevěné. Dělaly se různé tvary klíčů s různými systémy otevření, provaz sloužil k zasunutí závory a klíč na posunutí závory do otevřené polohy. První celokovový zámek se objevil u Římanů. Uvádí se, že římské zámky byly odvozeny od egyptských a řeckých.
Vývoj zámků pokročil až v 18. století. Mezi první patenty patří zámek konstruovaný Josephem Bramahem z roku 1784, jím založená společnost Bramah Locks sídlí na náměstí Picadilly dodnes.
Dnes nejběžnější cylindrický zámek vynalezl Američan Linus Yale starší. Systém cylindrického zámku je velice podobný nejstarším dřevěným zámkům známým z Egypta, Izraele nebo Persie.
Obr. 4: Cylindrický zámek
Elektrické systémy zabezpečení
V období průmyslové revoluce, na přelomu 18. a 19. století, došlo ke koncentraci mas lidí do měst a toto období je charakterizováno jako věk nových technologií. Vynálezem elektřiny dochází velkému posunu v ochraně majetku. Elektrický proud – nabití kovové konstrukce, se nejprve používal jako prevence proti vniknutí. Základní přelom v přenosu informací na dálku znamenal vynález telegrafu v roce 1835 a jeho první realizace v roce 1844. Poprvé byl v systémech pro signalizaci nebezpečí použit v roce 1847, kdy byly propojeny požární hlásky telegrafem s centrálním stanovištěm. Toto centrální stanoviště bylo dále propojeno s jednotlivými požárními stanicemi.
V roce 1851 byl schválen systém tzv.“volající skřínky „(v současné době veřejný hlásič) a v roce 1854 fungovalo v městě Boston 42 takových hlásičů.
První známý elektrický zabezpečovací systém patentovaný v roce 1853 využíval kombinaci kontaktů instalovaných do dveří a oken, které obsahovaly baterii se zvonkem. Tento systém začala vyrábět elektrikářská firma v USA, která vyráběla elektrické součástky jako základ první zabezpečovací techniky – fy Hinds&Williams.
Tato firma uvedla do provozu v roce 1858 první centrály elektrické ochrany, v současné době známé jako pulty centralizované ochrany (PCO). V době od zmiňovaného roku 1858 do začátku 20. století využívá elektrická zabezpečovací signalizace různé druhy kontaktů spínacích, rozpínacích, kombinovaných ve spojení s nástražným drátem.
Začátek 20.století můžeme charakterizovat jako období, ve kterém se využívají elektromagnetická čidla založená na principu setrvačnosti. Jednalo se o speciální čidla pro ochranu trezorových místností využívající různých typů vibračních kontaktů. Do poloviny 50.let 20. století byly zabezpečovací ústředny zásadně reléovou záležitostí. Průmyslová výroba tranzistorů a následná miniaturizace elektronických zařízení a součástek v 60.letech 20. století dala vznik novým technologiím vyvinutých pro potřebu kosmického výzkumu, jako i nutnost uvést jednotlivé součástky a zařízení do dalších odvětví, (tzn. Spotřební průmysl a hospodářství). Toto období můžeme charakterizovat jako období nových druhů čidel, jejich elektronizace a komputerizace.
Dnešní EZS můžeme definovat jako aplikaci principů minulých systémů na dnešní technologie. Díky své flexibilitě, miniaturizaci, energetické a prostorové nenáročnosti, možnosti nastavení dle osobních potřeb je EZS samozřejmou součástí dnešního života společnosti.
Dílčí lekce
Zdroje
- Pavel Kasík. Klíče zapomínáme už 4000 let. Od dřevěných zámků k čtečkám otisků prstů. Technet.idnes.cz. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/klice-zapominame-uz-4000-let-od-drevenych-zamku-k-cteckam-otisku-prstu-1gj-/tec_technika.aspx?c=A080307_153542_tec_technika_pka
