Arrheniova teorie

Nejstarší novodobou teorii definující kyseliny a zásady navrhl švédský chemik Svante August Arrhenius:

• kyselina = látka, která ve vodném prostředí odštěpuje proton H⁺

          obecně: HA ⇄ A^- + H⁺

          příklad:  HCl ⇄ Cl^- + H⁺

• zásada = látka, která ve vodném prostředí odštěpuje anion hydroxidový OH^-

          obecně: BOH ⇄ B⁺ + OH^-

          příklad: NaOH ⇄ Na⁺ + OH^-

Nedostatky Arrheniovy teorie:

• kyselost nebo zásaditost je předem dána, nelze vysvětlit, proč se tatáž látka může chovat kysele i zásaditě

• není schopna vysvětlit zásaditý charakter některých látek, které neobsahují hydroxidovou skupinu OH^-, např. NH₃, pyridin

• neuvažuje význam vody jako rozpouštědla, uvolněný vodíkový proton z kyseliny není schopen samostatné existence a hydratuje se vodou na oxoniový kation H₃O⁺:

            H⁺ + H₂O → H₃O⁺

• neplatí pro nevodná prostředí

Neutralizace

Vzájemná reakce kyseliny a zásady se nazývá neutralizace. Výsledným produktem je voda a sůl.

Zdůvodnění:

V roztocích kyselin se podle Arrheniovy teorie vyskytují kationty H⁺ a v roztocích zásad anionty OH^- . Vzájemnou reakcí vzniká molekula vody. Vzájemnou reakcí kationtu kovu a aniontu kyseliny vzniká sůl.

Příklad: NaOH + HCl → NaCl + H₂O

                KOH + HNO₃ → KNO₃ + H₂O