Historická geologie

Historická geologie zkoumá dějiny a zákonitosti vývoje Země od doby vzniku pevné kůry zemské až do dnešní doby. Dělí historii Země na geologická období a do nich časově zařazuje jednotlivé geologické události. Hlavní úkoly historické geologie jsou:
1. určení stáří hornin
2. studium evoluce na základě paleontologických nálezů
3. rekonstrukce fyzicky - geografických poměrů
4. zkoumání historie tektonických pohybů

Historická geologie používá výsledků a metod jiných geologických věd, zejm. paleontologie, stratigrafie, petrologie, tektoniky atd.

Paleontologie

Paleontologie je přírodní věda, která se zabývá studiem zkamenělin. Pomocí zkamenělin se studuje vývoj života i životních podmínek na Zemi.

• ZKAMENĚLINY nebo fosílie jsou zbytky, otisky nebo stopy organizmů, které obývaly Zemi v dávné minulosti a které se v jemnozrnných usazených horninách, hlavně vápencích a jílovitých břidlicích, dochovaly dodnes. Nejčastejší jsou fosílie rostlin a mořských čí jezerních živočichů.

• pravé zkameněliny - jsou takové, které se dodnes zachovaly nepřeměněné (nebo jen málo přeměněné) například žraločí zuby, schránky měkkýšů,

• nepravé zkameněliny - jsou takové, kdy se nedochová původní hmota organizmu (například schránka měkkýše) a dojde k její přeměně, schránka organismu se například může rozpustit a volný prostor, který zaujímala, může být novými minerály.

Zkameněliny vznikají na různých místech, kde jsou vhodné podmínky pro jejich zachování. Samotný způsob vzniku zkameněliny může mít také různé podoby, ale podstatou je že, zbytek či pozůstatek po organismu je uchráněn před rozložením či zničením. Pozůstatek organismu by měl obsahovat pokud možno nějaké pevné části, které mají šanci zkamenět. Měkké části se velmi rychle rozkládají - jsou sice známy případy zachování měkkých částí těl, ale ty jsou zcela výjimečné. Hlavním faktorem je prostředí, ve kterém se rostlina nebo živočich v okamžiku smrti nachází. Na mořském dně, kde dochází k rychlému hromadění sedimentárních nánosů, je šance, že dojde k fosilizaci, poměrně vysoká. Voda se hromadí v jezerech, mořích a oceánech, do kterých je snášen vodními toky materiál erodovaný z pevniny (ve formě štěrku, písku či jílu). Tento materiál se pak ukládá na dně a v něm se mohou zachovat i zkameněliny. Zkameněliny se mohou zachovat i v některých říčních usazeninách. Kromě překrytí usazeninami mohou zkameněliny vznikat i v prostředí, kde se z vody uvolňují minerální látky, které organické zbytky zakonzervují. Jenže i když taková zkamenělina někde na dně moře už vznikne, tak se nachází pod vodou a těžko se k ní dostaneme. V tomto nám pomáhají zejména vnitřní geologické děje Země, které například pohybují kontinenty a občas, když se nějaké pevninské bloky srazí, dojde při srážce k vyzdvižení mořských usazenin spolu se zkamenělinami.

Obr. 1: Proces fosilizace