Metamorfizmus
Je to souhrnné označení pro pochody, které způsobují přeměnu minerálního a chemického složení hornin v pevném skupenství za zvýšených teplot. Základem je krystalizace minerálů v pevné hornině, při níž často dochází ke změně chemismu. Přeměna hornin je vyvolána působením vysokých teplot, tlaků a chemicky aktivních kapalin a plynů (fluid). Výchozí hornina bývá označována jako protolit. Metamorfní procesy postihují tělesa magmatických, usazených a dříve metamorfovaných hornin.
Obr. 1: Typy metamorfních změn
Hlavní faktory ovlivňující metamorfózu
- teplota - nejvýznamnější faktor ovlivňující metamorfní proces, většina metamorfních přeměn probíhá za vyšších teplot,
- tlak - všesměrný tlak (litostatický) → působí na horniny ve všech směrech, orientovaný tlak (stress) → působí určitým směrem,
- tlak fluid (par a plynů) → např. CO2, H2O, CH4, N2,
- čas,
- chemismus původní horniny.
Obr. 2: Metamorfóza granitu
Typy metamorfózy:
-
impaktní (šoková) → rychlá metamorfní přeměna za zvýšené teploty a tlaku (při dopadu kosmických těles na zemský povrch), vznik tzv. tektitů (obsahují sklo) → např. vltavíny.
-
dislokační (mechanická, stressová) → způsobená orientovaným tlakem, dochází k drcení až rozmělnění hornin (zejména magmatitů, metamorfitů), typická pro zlomové struktury, vznik mylonitů.
-
kontaktní (tepelná) → způsobená kontaktem horniny s magmatem (na povrchu či pod povrchem), (např. v případě kontaktu hornin s velkými magmatickými tělesy → plutony většího rozsahu), intenzita přeměny klesá ve směru od kontaktu.
-
regionální → charakteristická rozsáhlou přeměnou velkých horninových celků společným působením teploty a všesměrného tlaku, obvykle hluboko pod povrchem, nejvyšší stupeň.
Obr. 3: Typy metamorfózy