Montáž a demontáž řetězových převodů
Řetězového převodu se používá tehdy, je-li hnací hřídel rovnoběžný s hnaným, ale osová vzdálenost příliš velká pro pohon ozubenými koly. Řetězový převod je ohebný a poddajný. Protože řetěz nemusí být příliš napnutý, šetří se ložiska, v nichž jsou uloženy hřídele. Má značnou odolnost proti změnám teploty a vlhkosti prostředí.
Obr. 1: Řetězový převod
Druhy řetězů
U řetězových převodů se nejčastěji používá řetězů kloubových a zubových.
Mezi kloubové řetězy patří:
-
Gallovy řetězy,
-
Pouzdrové řetězy,
-
Válečkové řetězy.
Montáž řetězového převodu se skládá:
-
Z usazení a upevnění řetězových kol na hřídelích,
-
Navlečení řetězu,
-
Seřízení.
Obr. 2: Detail řetězu
Hřídele, na něž se řetězová kola nasazují, musí být rovnoběžné a kola musí na nich být uložena v přesně kolmé poloze (bez obvodového a čelního házení).
Řetězová kola se na hřídele upevňují (podobně jako ozubená kola) klíny, pery, kolíky a šrouby. Seřizování polohy kol je snadnější u kol unášených pery, na nichž se kola dají snadněji posouvat. Ustavené kolo se upevňuje stavěcím šroubem, který prochází nábojem a tlačí na pero. Největší péči je nutno věnovat montáži řetězových převodů rychloběžných. Poloha ustavených řetězových kol se kontroluje pravítkem přiloženým k čelům kol.
Obr. 3: Ustavení řetězových kol
Na seřízená a upevněná kola se nasazuje řetěz, jehož konec spojíme. Válečkový řetěz se spojuje zvláštními články. Na řetěz se sudým počtem článků použijeme spojovací článek (a) se dvěma válečky spojenými pásky, z nichž jeden je snímatelný. Tento pásek sejmeme a válečky vložíme do pouzder koncových článků. Po opětovném navlečení se pásek zajistí závlačkami. Řetěz s lichým počtem článků se spojuje přechodným článkem (b).
Obr. 4: Spoj řetězu
V případě spojování řetězu nasazeného na řetězová kola stahujeme jeho konce zvláštním stahovákem.
Obr. 5: Spojování řetězu pomocí stahováku
Kontrola, údržba a opravy řetězových převodů
Při dlouhodobém chodu řetězu se jednotlivé články postupně v malé míře deformují, oběhávají a tahem roztahují, a tak dochází k protažení řetězu, a tím k narušení chodu řetězového převodu. Následně se může volný řetěz třít i o okolní součásti a poškozovat je. Nebezpečím je i jeho přetržení, které může zavinit havárii celého stroje. Z uvedených důvodů je nutná stálá kontrola řetězového převodu, tj. ozubených kol, spojovacích součástí a řetězu. Ozubené kolo může bát otlačeno, a proto je důležitá kontrola průměru patní kružnice. Házivost kontrolujeme číselníkovým úchylkoměrem. Klíny nebo pera v drážkách hřídelů ozubených kol kontrolujeme zrakem. Jsou-li otlačeny nebo deformovány, vyměňujeme je za nové. Řetěz důkladně očistíme. Po demontáži zkontrolujeme, zda nejsou články mechanicky poškozeny nebo nadměrně opotřebeny.
Při provozu může dojít k prodloužení řetězu, které je sice ještě únosné z hlediska přípustnosti, ale může být z provozních důvodů nežádoucí. V tom případě musíme řetěz zkrátit. Při zkracování řetězu vyjímáme jeden nebo více článků. Přitom nesmíme odsekávat nebo obrušovat hlavy, protože by to vedlo k deformaci článků a prakticky ke zničení řetězu. Proto vždy použijeme roznýtovač. Při demontáži pružných spojek nesmíme používat šroubovák, ale vždy jen kleště.
Životnost řetězu je výrazně ovlivňována kvalitou údržby. Řetěz musí být udržován v čistotě a řádně mazán. Sejmutý řetěz je třeba vyčistit a promazat. Řetěz pročišťujeme v benzínové lázni tak, že rozpojený řetěz vezmeme do obou rukou a střídavým zvedáním vždy jedné ruky řetěz v lázni propíráme. Důležité je také řádné promazání řetězu. Nejvhodnější je připravit si lázeň maziva, jehož druh předepisuje výrobce strojního zařízení, a zahřát ji na 60°C. Řetěz vložíme asi na hodinu do lázně a přitom ho občas propereme jako při čištění. Nakonec necháme řetěz nad lázní vykapat.