Peptidy
Obsah

Peptidy

Vznik a dělení peptidů

Peptidy vznikají kondenzací dvou a více aminokyselin. Kondenzaci α-aminokyselin si můžeme představit jako odstranění molekuly vody. Výsledné spojení CO-NH se nazývá peptidová vazba.

Podle počtu vázaných aminokyselin se peptidy rozlišují na:

  • oligopeptidy – tvořeny 2 až 10 aminokyselinami (di-, tri-, … až dekapeptidy)
  • polypeptidy – obsahují více než 10 aminokyselin, formální hranici mezi polypeptidy a proteiny (dříve označovanými jako makropeptidy) tvoří relativní molekulová hmotnost 10000, což mohou být polypeptidy obsahující přibližně 100 aminokyselin, ale i méně

Podle typu řetězce se peptidy dělí na:

  • lineární  většina přirozeně se vyskytujících peptidů
  • cyklické  např. hormony oxytocin a vazopresin, některá antibiotika

Podle vzniku se rozeznávají peptidy:

  • přirozené - např. peptidy živočichů, rostlin, mikroorganismů
  • syntetické

Podle biologického účinku se peptidy dělí na různé skupiny:

  • hormony: např: inzulin, glukagon, gastrin, vazopresin atd.
  • neurotransmitery a neuromodulátory: např. endorfiny
  • toxiny: např. toxiny hadího jedu, toxiny včelího jedu
  • antibiotika: např. bacitracin
  • jiné skupiny

Obr. 1: Schéma uvolňování neurotransmiteru do synaptické štěrbiny mezi neurony

 

Zdroje

  • VOET, Donald a Judith G. VOETOVÁ. Biochemie. 1. vydání, Praha: Victoria Publishing a. s., 1995. ISBN 80-85605-44-9
  • VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. 2. opravené vydání, Praha: Akademia, 2002, ISBN 80-200-0600-1

Obrázky

 

 

Obrázek
Doplňující učivo

Ultracentrifugace

Ponecháme-li v klidu stát zkumavku se suspenzí, začnou suspendované částice po chvíli účinkem gravitačního zemského pole sedimentovat ke dnu. Budou-li v roztoku přítomny částice daleko menší, jakými jsou například makromolekuly peptidů, nebude stačit k jejich sedimentaci zemské tíhové zrychlení. K tomuto účelu se musí použít daleko větší tíhové zrychlení, jaké se dosahuje v ultracentrifuze.

Rychlost sedimentace je přímo úměrná rozdílu hustoty částice a kapaliny, dále čtverci úhlové rychlosti a čtverci otáčení a nepřímo úměrná viskozitě kapaliny. Sedimentační rychlost závisí také na tvaru sedimentujících částic. Z uvedených souvislostí vyplývá, že rychlost sedimentace nezávisí jen na počtu otáček za minutu, ale i na poloměru osy otáčení.

Podmínky centrifugace vystihuje relativní odstředivá síla, která udává, kolikrát je dosažená síla větší než gravitační síla zemská (G). Relativní odstředivá síla je dána vzorcem:

R = 1,117 . r . N2 . 10-5

kde r je poloměr otáčení a N počet otáček za minutu.

Rychlost otáček ultracentrifug se zpravidla pohybuje mezi 40 až 80 tisíci za minutu.

V ultracentrifugách máme možnost určovat molekulové hmotnosti jednotlivých vysokomolekulárních látek. Slouží k oddělování koloidních částic z roztoků lipoproteinů, peptidů,proteinů, nukleových kyselin, izoenzymů, virů apod., a to převážně k výzkumným účelům.

Obrázek