Selen, tellur, polonium
Obsah

Selen, selenium, 34Se

Selen doprovází síru v sulfidech. Minerály obsahující selen jsou vzácné.

Selen tvoří několik modifikací, z nichž nejvýznamnější jsou selen červený Se8 a selen šedý Sex (x>8).

Používá se k výrobě fotočlánků, selenových usměrňovačů a kopírek a k barvení skla.

Ze sloučenin je nejvýznamnější selan (selenovodík) H2Se, páchnoucí jedovatý plyn málo rozpustný ve vodě, oxid seleničitý SeO2 a oxid selenový SeO3. Z kyselin je známa kyselina seleničitá H2SeO3 a kyselina selenová H2SeO4.

Tellur, tellurium, 52Te

Tellur se vyskytuje v malém množství v minerálech doprovázejících síru.

Ze sloučenin je znám tellan (tellurovodík) H2Te. Podobně jako sulfan a selan se tento plyn rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny.

Kyslíkaté sloučeniny jsou oxid telluričitý TeO2 a oxid tellurový TeO3, kyselina telluričitá H2TeO3 a kyselina hexahydrogentellurová H6TeO6.

Polonium, polonium, 84Po

Radioaktivní polonium se vyskytuje v uranových rudách (smolinec). Využití má jako zdroj alfa částic při odstraňování elektrostatického náboje při výrobě papíru nebo filmů.

 

Zdroje

  • BÁRTA, Milan. Chemické prvky kolem nás. 1. vydání. Brno: Edika, 2012. 112s. ISBN 978-80-266-0097-8.
  • BENEŠOVÁ, Marika a Hana SATRANOVÁ. Odmaturuj z chemie. 1.vydání. Brno: Didaktis, 2002. 208 s. ISBN 80-86285-56-1.
  • DVOŘÁČKOVÁ, Svatava. Rychlokurz chemie. 1. vydání. Olomouc: Rubico, 2000. 238 s. ISBN 80-85839-42-3.
  • FLEMR, Vratislav a Bohuslav DUŠEK. Chemie I/Obecná a anorganická. 1. vydání. Praha: SPN, 2001. 120 s. ISBN 80-7235-147-8.
  • KOTLÍK, Bohumír a Květoslava RŮŽIČKOVÁ. Chemie I v kostce. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. 120 stran. ISBN 80-7200-056-X.
  • ŠRÁMEK, Vratislav a Ludvík KOSINA. Obecná a anorganická chemie. 1. vydání. Olomouc: FIN, 1996. 262 stran. ISBN 80-7182-003-2.

Obrázky

 

 

Obrázek
Obrázek
Víte, že...

... selen byl ve výživě dlouho přehlížen a uvádělo se o něm, že jde o jed, který nemá v potravě co dělat? Později se zjistilo, že jeho nedostatek má nepříznivý vliv na cévní soustavu, zvyšuje riziko infarktu, urychluje stárnutí nebo se podílí na rozvinutí řady dalších chorob od šedého zákalu po ekzémy a lupénku. Najdeme ho v celozrnných obilninách, bramborech a mořských produktech.

Tenká je však hranice mezi prospěšným a toxickým množstvím selenu v potravě. Podle velikosti a pohlaví člověka se doporučuje přijímat dávky od 15 do 70 mikrogramů denně. Množství přesahující 850 mikrogramů může být pro člověka jedovaté.