Teorie aktivních srážek a aktivovaného komplexu

Chemickou reakci lze vnímat jako děj, jehož podstatou jsou srážky molekul reaktantů, po nichž následuje zánik některých vazeb a vznik vazeb nových.

Srážky molekul (průběh chemické reakce) vysvětlují dvě teorie:

• teorie aktivních srážek,

• teorie aktivovaného komplexu.

Teorie aktivních srážek

Pro uskutečnění reakce jsou nutné srážky mezi molekulami. K tomu, aby došlo k účinné srážce, musí být zabezpečeno následující:

• částice se musí srazit s dostatečnou energií,

• částice musí mít vhodnou prostorovou orientaci.

Prostorová orientace

Příklad:

CO + NO₂ → CO₂ + NO

Účinná (efektivní) srážka:

Obr. 1: Účinná srážka molekul CO a NO₂

Neúčinná (neefektivní) srážka:

Obr. 2: Neúčinná srážka molekul CO a NO₂

Na to, zda dojde k účinné srážce, má vliv i teplota.Se zvyšující se teplotou roste kinetická energie částic a tedy i pravděpodobnost, že dojde ke srážce s dostatečnou rychlostí a prostorovou orientací.

Teorie aktivovaného komplexu

Aktivovaný komplex je přechodná struktura vyskytující se během chemické reakce. Vzniká následkem kolize molekul a přetrvává, dokud se původní vazby přerušují a vytváří se nové. Aktivovaný komplex je vlastně mezistupeň mezi reaktanty a produkty.

Při postupném přibližování se molekul dochází tedy současně k:

• oslabení původních vazeb v molekulách reaktantů (energie se spotřebovává),

• vytváření vazeb nových v molekulách produktů (energie se uvolňuje).

Obr. 3: Vznik aktivovaného komplexu