Teplovodní vytápění
Teplovodní vytápění je nejrozšířenější otopnou soustavou. Používá se teplá voda, u které je definována maximální teplota do 110 °C.
Podle skutečné pracovní teploty se používají soustavy:
-
klasického typu, tj. s nejvyšší provozní teplotou mezi 70 – 90 °C a výpočtovým teplotní spádem – např. 90/70 °C, 80/60 °C nebo 70/50 °C,
-
nízkoteplotní, tj. s nejvyšší provozní teplotou do 60 °C a nižším výpočtovým teplotní spádem – např. 55/45 °C, 45/35 °C nebo 35/25 °C.
Výhody použití:
-
velká tepelná kapacita vody c = 1,16 [Wh/kg. K],
-
dobrá regulovatelnost,
-
nižší povrchové teploty teplosměnných ploch otopných těles.
Nevýhody použití:
-
voda obsahuje kyslík, a tudíž možnost koroze kovových částí soustavy,
-
možnost zamrznutí,
-
při požadavku pružných soustav je podmínkou čerpadlo a pružná soustava je pak závislá na přívodu elektrické energie.

Obr. 1: Teplovodní vytápění
- TAJBR, Stanislav. Vytápění: pro 1. a 2. ročník učebního oboru instalatér. 2. upravené vyd. Praha: Sobotáles, 2003, 434 s. ISBN 80-859-2096-4.
Obrázky:
- Obr. 1: Archiv autora
