Zemětřesení
Zemětřesení je jedním z projevů endogenní dynamiky Země, které můžeme pozorovat přímo na zemském povrchu. Jsou to krátkodobé otřesy zemské litosféry v délce několika desítek sekund až minut. Vznikají v důsledku náhlého uvolnění potenciální pohybové energie nahromaděné v zemské kůře a plášti. Impuls otřesů obvykle vychází z ohniska (hypocentra) nacházejícího se pod zemským povrchem. Odtud se vzruch šíří seizmickými vlnami všemi směry. Místo na povrchu Země s nejvyšší intenzitou, které leží nad hypocentrem, označujeme jako epicentrum.
Obr. 1: Schéma znázorňující zemětřesení na zlomu San Andreas v Kalifornii
Obr. 2: Zřícené budovy v důsledku zemětřesení
Druhy zemětřesení
-
PODLE PŮVODU
-
řítivá – přibližně jen 3 % všech zemětřesení - vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin, bývají lokálního charakteru
-
sopečná (vulkanická) – 7 %, bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra jsou vázaná na přívodní dráhy vulkanického materiálu a nacházejí se v hloubkách do 10 km. Mají lokální význam a malou intenzitu
-
tektonická (dislokační) – vznikají pohybem na zlomech, jsou nejčastější a nejzhoubnější
-
-
PODLE HLOUBKY
-
mělká – vyskytují se do hloubky 70 km, jedná se o 85 % všech zemětřesení,
-
středně hluboká – vyskytují se mezi 70 až 300 km, 12 % všech zemětřesení,
-
hluboká – hlouběji než 300 (nejčastěji do 700 km), 3 % všech zemětřesení.
-