Základní pojmy frézování

Frézování

Podstata frézování

Frézování je třískové obrábění vnitřních nebo vnějších rovinných a tvarových ploch (drážek, závitů, zubů ozubených kol atd.) vícebřitým nástrojem – frézou.

Hlavní pohyb nástroje (frézy) je rotační (otáčivý). Obrobek upnutý na pracovním stole stroje (frézky) vykonává vedlejší pohyb - plynulý pohyb – posuv. Posuv může být přímočarý nebo kruhový. Výsledný řezný pohyb má tvar cykloidy.

Obr. 1: Vznik cykloidy

Proti soustružnickému noži, kdy je nástroj trvale v záběru, pracuje každý břit frézy pouze po krátký časový úsek. Větší část otáčky běží naprázdno a může se chladit. To prodlužuje trvanlivost břitu nástroje a umožňuje používat při frézování vyšší řezné rychlosti. Kromě hlavního a posuvného pohybu je při strojním obrábění potřebný ještě jeden pohyb – přísuv. Jedná se o pohyb nástroje, jímž se vymezuje hloubka řezu.

Základní pojmy

Obráběná plocha - jedná se o nově vytvořenou plochu, z níž se odebírá vrstva materiálu, která se mění v třísku.

Plocha řezu - plocha, která se vytváří na obrobku hlavním a vedlejším břitem nástroje a tvoří přechod mezi obráběnou a obrobenou plochou.

Obrobená plocha - nově vytvořený povrch, vzniklý odebráním vrstvy materiálu.

Řezná rychlost - jedná se o rychlost hlavního rotačního pohybu, kterou při frézování vykonává nástroj.

Geometrie břitu frézy

Zub frézy má tvar klínu, čím je klín ostřejší, tím snadněji vniká do materiálu.
Vzájemná poloha ploch břitu nástroje a obrobku vytváří soustavu úhlů, které říkáme geometrie břitu.
Hodnoty jednotlivých úhlů jsou závislé na druhu obráběného materiálu.
Všeobecně platí, že čím je materiál obrobku měkčí, tím menší úhel břitu β použijeme.

Základní řezné úhly - rovina ortogonální

Úhel hřbetu α (alfa) - je úhel svíraný mezi hřbetem zubu frézy a tečnou k obvodu nástroje, ovlivňuje tření mezi nástrojem a obrobkem,
úhel břitu β (beta) - je úhel svíraný plochou hřbetu a plochou čela. Čím menší tento úhel je, tím je snadnější jeho vnikání do materiálu,
úhel čela γ (gama) - je úhel mezi plochou čela břitu a spojnicí špičky břitu, po čelní ploše odchází tříska,
úhel řezu δ (delta) - je úhel, který svírá plocha čela a tečna k obvodu frézy, je součtem úhlů břitu a hřbetu,
úhel sklonu ostří λ (lambda) - je úhel, který svírá osa otáčení frézy a tečna k šroubovici břitu, vyskytuje se u nástrojů s břity šikmými, šroubovitými, střídavými a šípovými. (1)

Obr. 2: Základní řezné úhly na nástroji (na fréze)

Zdroje

STAVINOHA, Zdeněk. Teorie frézování - prezentace. [online]. Digitální učební materiály - Technologie frézování. Internetový portál COPTEL, 2009-2014 [cit. 2014-12-09]. Dostupné z: http://coptel.coptkm.cz/?action=2&doc=39697&docGroup=-1&cmd=0&instance=2

Obrázky:

Obr. 1: NĚMEC, Dobroslav. Strojírenská technologie 3: Strojní obrábění. 2. vydání. Praha: SNTL, 1982.
Obr. 2: STAVINOHA, Zdeněk. Teorie frézování - prezentace. [online]. Digitální učební materiály - Technologie frézování. Internetový portál COPTEL, 2009-2014 [cit. 2014-12-09]. Dostupné z: http://coptel.coptkm.cz/?action=2&doc=39697&docGroup=-1&cmd=0&instance=2