Tvrdost brusných kotoučů

Jedná se o vlastnost, která charakterizuje odpor brusných zrn proti vylomení z nástroje, vyjadřuje tedy míru houževnatosti a pružnosti pojivových můstků mezi jednotlivými zrny brusiva. S tím souvisí uvolňování otupených brusných zrn, a to především u měkkých kotoučů, u kterých se uvolňují snadněji než u tvrdých. Tvrdosti kotouče označujeme schopnost udržet zrna ve vazbě, nesouvisí s tvrdostí zrn.

Tvrdost kotouče

Je to odpor, který klade pojivo proti vylamování jednotlivých zrn brusiva z nástroje.

Označuje se velkými písmeny abecedy:

• velmi měkký kotouč - G, H

• měkký kotouč - I, J, K

• střední kotouč - L – O

• tvrdý kotouč - P - S

• velmi tvrdý kotouč - T, U

• zvlášť tvrdý kotouč - V, Z

Tvrdost je správná, jestliže se zrna odlamují z kotouče, jakmile se otupí. Pokud se tak nestane – pojivo je příliš tvrdé a zrna se musí odstranit orovnáváním kotouče.

Pokud se zrno uvolňuje dříve, než je otupené, tak je kotouč sice stále ostrý, ale brzy se opotřebuje.

Podle druhu broušeného materiálu se zásadně používají tvrdé kotouče na měkký materiál a měkké kotouče na tvrdý materiál.

Tvrdost kotouče se volí podle druhu broušeného materiálu (měkký a tvrdý) a podle způsobu broušení, to znamená podle polohy brusného kotouče k broušenému předmětu. Záleží také na tvaru broušené plochy. Měkčí brusné kotouče volíme tehdy, když je broušený předmět tvrdší a má větší styčnou plo­cha s broušeným předmětem.

Zdroje

Testy