Podtřída: DVOJDYŠNÍ (Dipnoi)
V dnešní době řadíme dvojdyšné do třídy SVALOPLOUTVÍ společně s lalokoploutvými rybami. U obou těchto skupin nalézáme znaky, kterými se podobají čtvernožcům. Typické je spojení čichových jamek s ústní dutinou. Jsou vytvořeny vnitřní nozdry (choany), podobně je tomu u pokročilejších skupin obratlovců. Společným znakem je přítomnost plicních vaků (1 -2), které umožňují dýchat i vzdušný kyslík. Přídatné dýchání plicními vaky umožňuje přežívat bahníkům ve vodách velmi chudých na kyslík nebo i mimo vodu.
Charakteristika:
-
starobylá skupina (rozvoj v karbonu)
-
pozůstatek staré prvohorní skupiny, samostatná vývojová větev
-
výskyt: sladké vody tropických oblastí ( Austrálie, Afrika, Jižní Amerika)
-
tělo:
-
protáhlé, silné hadovité (až 2 m), většinou bez šupin
-
úzké párové ploutve (výjimka pouze u bahníka australského - svalnatý lalok u párových ploutví)
-
-
primitivní znaky:
-
chorda po celý život zachována
-
chrupavčitá kostra
-
spirální řasa ve střevě
-
kloaka
-
-
nozdry (choany) nejsou slepé (propojené do jícnu → plicní vak)
-
dýchání - 2 způsoby (viz název):
-
žábrami
-
plicními vaky = vychlípenina břišní strany jícnu
-
Zástupci:
-
v současné době žije 6 druhů dvojdyšných ryb
- rozdělují se podle počtu plicních vaků:
- jednoplicní - nepárový plicní vak
- dvouplicní - dva plicní vaky
-
bahník americký
-
bahník východoafrický
-
bahník australský - jediný druh, který má šupiny
Obr. 1: Bahník australský
Zdroje
BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. ISBN 80-862-8567-7.
GAISLER, Jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. Vyd. 2., přeprac. Praha: Academia, 2007, 692 s. ISBN 978-802-0014-849.
HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: [pro střední školy]. 1.vyd. Praha: Fragment, 1998, 151 s. ISBN 80-720-0111-6.
PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.
SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s. ISBN 80-7168-909-2.
ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.
Zoologie pro veterinární mediky. Zoologie.frasma [online]. 2012. vyd. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz
Obrázky:
Obr.1: Bahník australský. [online]. [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: „Australian-Lungfish“ od Tannin from en.wikipedia.org. Licencováno pod CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Australian-Lungfish.jpg#mediaviewer/File:Australian-Lungfish.jpg
Obr.2: Jak přežít sucho? Josef Fraško.[online]. [cit. 2015-01-30]. Dostupné zhttp://img.abicko.cz/img/5/gallery/978185_.jpg
Doplňující učivo
V období sucha si bahník vyhrabává v bahně svislé šachty (cca 50 - 60 cm hluboké) – zde přežívá ve stavu strnulosti. Jeho fyziologické pochody jsou utlumeny na minimum. Dýchá pomocí plicního vaku vzdušný kyslík.
Obr. 2: Jak přežít sucho? (Josef Fraško)
Doplňující učivo
Svědkové Gondwany
Bahníci se na Zemi objevili již na začátku devonu, to je před téměř 400 miliony lety. V průběhu devonu dosáhli největšího rozvoje a na jeho konci většina z nich začala vymírat. Přesto nevymřeli všichni, do dnešních dnů přežilo v téměř nezměněné podobě posledních šest druhů. Jejich starobylost potvrzuje i oblast jejich rozšíření – žijí v Austrálii, Africe a Jižní Americe – tedy na území bývalého jižního prakontinentu Gondwany, který osídlili ještě předtím, než se rozpadl. Výskyt bahníků na více kontinentech bývá považován za jeden z důkazů existence toho prakontinentu.
http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/10950/bahnici-starsi-nez-dinosauri.html