Věda o chování živočichů (zvířat i člověka) se nazývá etologie. Svým chováním se organizmus aktivně přizpůsobuje prostředí, ve kterém se nachází. Přijímá podněty ze svého vnějšího i vnitřního prostředí a reaguje na ně. Důležitým prvkem chování může být např. jen pohyb ušních boltců, tykadel, kusadel, ocasu, otočení hlavy, ježení srsti nebo zvukový (hlasový) projev. Také spánek, odpočinek nebo čekání na kořist zahrnujeme pod pojem chování. Hlavní náplní etologie je však studium pohybové aktivity živočichů v čase a prostoru. Jednotlivé prvky chování vyúsťují v určitou činnost, např. nalezení a příjem potravy, útěk před nebezpečím, páření, stavbu hnízda, péči o potomstvo atd.
Název etologie byl odvozen od slova „étos“, které pochází z řečtiny a v překladu znamená mrav. Najdeme ho již v polovině 18. století, ale oficiálně byl zaveden francouzským biologem Isidorem Geoffreyem Saint-Hilairem.
V této části učebnice se zaměříme na vybrané kapitoly věnující se chování zvířat.
Obr. 1: Makak vepří
