Klasifikace hvězd

Barva záření hvězd odpovídá jejich povrchové teplotě.

 

Spektrum

Spektrum je záření rozložené na jednotlivé barvy podle vlnových délek.

Nejjednodušší je sluneční spektrum, kterému říkáme spojité pozadí nebo také kontinuum. Hvězdy poskytují dva typy spekter – spojitá a čárová (převážně absorpční).

To odpovídá zhruba křivkám podle Planckova vyzařovacího zákona.

Obrázky spojitého spektra pro 3 hvězdy různých povrchových teplot

Obr. 1: Spojité spektrum hvězdy

 

Obr. 2: Spojité spektrum hvězdy

 

Obr. 3: Spojité spektrum hvězdy

 

Spojité spektrum vzniká ve hvězdách ve stlačených plynech (plazmatu) a je přerušeno tmavými čarami. Jsou to tzv. Fraunhoferovy absorpční čáry.

Obr. 4: Fraunhoferovy absorpční čáry

 

Tmavé čáry v absorbčním spektru signalizují přítomnost prvku v atmosféře hvězdy.

Obr. 5: Absorpční spektrum

 

Jestliže dochází k rekombinaci atomů (návrat do základního stavu), dochází také k  vyzáření fotonu určité vlnové délky, což se projeví jasnou emisní čárou. 

Obr. 6: Emisní spektrum

 

Spektrální třídy

Podle typu spektra rozdělujeme 99 % hvězd do spektrálních tříd (podle klesající teploty – Harvardská klasifikace):

O    B    A     F     G     K    M 

 

Pro zapamatování jednotlivých písmen ve správném pořadí existují říkanky. 

 

Anglická verze zní: “Oh Be A Fine Girl/Guy Kiss My Lips.”

 

A česká vypadá následovně „Ó Buď Aspoň Frajere Galantní Ke Mně, Rámě Nabídni Své.“

 

A nebo Whisky Od Babičky Anastázie - Fantasticky Geniální Koupě! Moderní Léčivo Traumat.

 

Zbylé 1 % tvoří zvláštní hvězdy, které dělíme do dalších šesti tříd: 

T - hnědí trpaslíci

W – Wolfovy-Rayetovy hvězdy

Q – novy

R a N – uhlíkové hvězdy

S – zirkonové hvězdy.

Třída P je rezervována pro plynné mlhoviny.

 

Základní třídy dále dělíme na deset podskupin označených číslem 0 – 9 za písmenem třídy (např. G2).

 

Třída svítivosti

Před označení hvězdy se ještě přidává zkratka pro třídu svítivosti, která se používá k odlišení typu hvězd se stejnou povrchovou teplotou:

Yerkesská klasifikace

Yerkesská klasifikace z roku 1943 udává upravené třídy svítivosti:

Ia – nejjasnější nadobři (také veleobři)

Ib – méně jasní nadobři

II – jasní obři

III – normální obři

V – podobři

V – hvězdy hlavní posloupnosti

VI – podtrpasličí hvězdy

Třídy I až V se dělí ještě na podtřídy:

a – jasná

ab – normální

b – slabá

 

Typ spektra

Za označení třídy se někdy přidává typ spektra:

f – široké emisní čáry vodíku v horkých hvězdách

p – zvláštní, neobyčejné spektrum

e – spektrum s emisními čarami

n – rozmazané čáry ve spektru (mlhoviny, rotace)

s – ostré čáry

k – čáry mezihvězdného plynu

m – čáry kovů

v – proměnné spektrum

pec – zvláštní, nepravidelné

 

 

Zdroje

Obrázky:

• Obr. 1: NASA The Multiwavelength Milky Way. http://mwmw.gsfc.nasa.gov/ [online]. [cit. 12.1.2015]. Dostupný na WWW: < http://mwmw.gsfc.nasa.gov/mmw_bbody.html >.

• Obr. 2: NASA The Multiwavelength Milky Way. http://mwmw.gsfc.nasa.gov/ [online]. [cit. 12.1.2015]. Dostupný na WWW: < http://mwmw.gsfc.nasa.gov/mmw_bbody.html >.

• Obr. 3: NASA The Multiwavelength Milky Way. http://mwmw.gsfc.nasa.gov/ [online]. [cit. 12.1.2015]. Dostupný na WWW: < http://mwmw.gsfc.nasa.gov/mmw_bbody.html >.

• Obr. 4: Hubble Space Telescope. http://www.spacetelescope.org [online]. [cit. 12.1.2015]. Dostupný na WWW: < http://www.spacetelescope.org/images/opo9841r/ >.

• Obr. 5: NASA Solar System Exploration. https://solarsystem.nasa.gov/ [online]. [cit. 12.1.2015]. Dostupný na WWW: < https://solarsystem.nasa.gov/deepimpact/science/spectroscopy.cfm >.

• Obr. 6: NASA Solar System Exploration. https://solarsystem.nasa.gov/ [online]. [cit. 12.1.2015]. Dostupný na WWW: < https://solarsystem.nasa.gov/deepimpact/science/spectroscopy.cfm >.