Charakteristika

Cyklolkany jsou nasycené cyklické uhlovodíky. Protože kruhy cykloalkanů jsou složeny z jednotek –CH₂– , mají homologický vzorec (CH₂)_n nebo C_nH_2n. Určitý cykloalkan má proto vždy o dva vodíkové atomy méně než jemu počtem odpovídající alkan. Cykloalkany ve své molekule obsahují opět pouze jednoduché vazby C–C a C–H.

Názvosloví

Názvy nerozvětvených cykloalkanů odvodíme z názvů alkanů o stejném počtu uhlíkových atomů přidáním předpony cyklo-. Vzorce cykloalkanů se často zapisují pomocí víceúhelníků, zakreslením tvaru kruhu a vynecháním vlastních atomů uhlíku a vodíku. Odtržením jednoho vodíku ze vzorce cykloalkanu získáme jednovazné cyklické uhlovodíkové zbytky, tzv. cykloalkyly, např. cyklopropyl, cyklobutyl a další.

Tab. 1: Racionální vzorce cykloalkanů

Tab. 2: Vzorce cykloalkylů

 

Fyzikální vlastnosti

Teploty tání a varu některých cykloalkanů jsou shrnuty na obrázku níže. Rostoucí molekulová hmotnost cykloalkanů ovlivňuje jejich teploty tání nepravidelně. Příčinou je rozdílný tvar cykloalkanů, který způsobuje rozdílnou schopnost těsně uspořádat molekuly k sobě v krystalové mřížce. Teploty varu cykloalkanů však vykazují pravidelný vzestup s rostoucí relativní molekulovou hmotností.

Tab. 3: Teploty tání a varu cykloalkanů

Zdroje

• FIKR, Jaroslav a Jaroslav KAHOVEC. Názvosloví organické chemie. Olomouc: Rubico, 2002, ISBN 80-7346-017-3.
• HONZA, Jaroslav a Aleš MAREČEK. Chemie pro čtyřletá gymnázia 2. díl. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2005, ISBN 80-7182-141-1.
• JANECZKOVÁ, Anna a Pavel KLOUDA. Organická chemie. Ostrava: Nakladatelství Pavel Klouda, 1998, ISBN 80-902155-6-4/9802.
• KOTLÍK, Bohumír a Květoslava RŮŽIČKOVÁ. Chemie v kostce II.. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997, ISBN 80-7200-342-9.
• PACÁK, Josef. Jak porozumět organické chemii. Praha: Karolinum, 1997, ISBN 80-7184-261-3.
• SVOBODA, Jiří a kol. Organická chemie I. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2005, ISBN 80-7080-561-7.

 

Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Mgr. Michal Bezděk.

Přílohy