Peptidy
Vznik a dělení peptidů
Peptidy vznikají kondenzací dvou a více aminokyselin. Kondenzaci α-aminokyselin si můžeme představit jako odstranění molekuly vody. Výsledné spojení CO-NH se nazývá peptidová vazba.
Podle počtu vázaných aminokyselin se peptidy rozlišují na:
- oligopeptidy – tvořeny 2 až 10 aminokyselinami (di-, tri-, … až dekapeptidy)
- polypeptidy – obsahují více než 10 aminokyselin, formální hranici mezi polypeptidy a proteiny (dříve označovanými jako makropeptidy) tvoří relativní molekulová hmotnost 10000, což mohou být polypeptidy obsahující přibližně 100 aminokyselin, ale i méně
Podle typu řetězce se peptidy dělí na:
- lineární většina přirozeně se vyskytujících peptidů
- cyklické např. hormony oxytocin a vazopresin, některá antibiotika
Podle vzniku se rozeznávají peptidy:
- přirozené - např. peptidy živočichů, rostlin, mikroorganismů
- syntetické
Podle biologického účinku se peptidy dělí na různé skupiny:
- hormony: např: inzulin, glukagon, gastrin, vazopresin atd.
- neurotransmitery a neuromodulátory: např. endorfiny
- toxiny: např. toxiny hadího jedu, toxiny včelího jedu
- antibiotika: např. bacitracin
- jiné skupiny
Obr. 1: Schéma uvolňování neurotransmiteru do synaptické štěrbiny mezi neurony
Zdroje
- VOET, Donald a Judith G. VOETOVÁ. Biochemie. 1. vydání, Praha: Victoria Publishing a. s., 1995. ISBN 80-85605-44-9
- VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. 2. opravené vydání, Praha: Akademia, 2002, ISBN 80-200-0600-1
Obrázky
- Obr. 1: Polách Ladislav, MUDr.: http://www.upsychiatra.cz, [ cit. 20.6.2014] dostupné na www http://www.upsychiatra.cz/srozumitelne/neurony-neurotransmitery-a-synapse/
- Obr. 2: Karelj. http://cs.wikipedia.org [cit.20.6.2014] dostupné na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Laboratorn%C3%AD_centrifuga#mediaviewer/File:Ultracentrifuge.jpg
- Obr. 3: Wether Jacopo. http://cs.wikipedia.org [cit. 20.6.2014] http://cs.wikipedia.org/wiki/Laboratorn%C3%AD_centrifuga#mediaviewer/File:Centrifuga_Hermle_2.jpg
Obrázek
Obr. 2: Laboratorní ultracentrifuga
Doplňující učivo
Ultracentrifugace
Ponecháme-li v klidu stát zkumavku se suspenzí, začnou suspendované částice po chvíli účinkem gravitačního zemského pole sedimentovat ke dnu. Budou-li v roztoku přítomny částice daleko menší, jakými jsou například makromolekuly peptidů, nebude stačit k jejich sedimentaci zemské tíhové zrychlení. K tomuto účelu se musí použít daleko větší tíhové zrychlení, jaké se dosahuje v ultracentrifuze.
Rychlost sedimentace je přímo úměrná rozdílu hustoty částice a kapaliny, dále čtverci úhlové rychlosti a čtverci otáčení a nepřímo úměrná viskozitě kapaliny. Sedimentační rychlost závisí také na tvaru sedimentujících částic. Z uvedených souvislostí vyplývá, že rychlost sedimentace nezávisí jen na počtu otáček za minutu, ale i na poloměru osy otáčení.
Podmínky centrifugace vystihuje relativní odstředivá síla, která udává, kolikrát je dosažená síla větší než gravitační síla zemská (G). Relativní odstředivá síla je dána vzorcem:
R = 1,117 . r . N2 . 10-5
kde r je poloměr otáčení a N počet otáček za minutu.
Rychlost otáček ultracentrifug se zpravidla pohybuje mezi 40 až 80 tisíci za minutu.
V ultracentrifugách máme možnost určovat molekulové hmotnosti jednotlivých vysokomolekulárních látek. Slouží k oddělování koloidních částic z roztoků lipoproteinů, peptidů,proteinů, nukleových kyselin, izoenzymů, virů apod., a to převážně k výzkumným účelům.
Obrázek
Obr. 3: Laboratorní centrifuga
