Tektonika

Je to odvětví obecné geologie, které se zabývá studiem sekundárních geologických struktur. Jedná se o projevy deformace primárních geologických těles, které vznikají v důsledku působení tlakových a tahových stresů na pevnou rigidní litosféru. Geotektonika se zabývá jevy globálních rozměrů v rozsahu kontinentů a oceánů. Deformace geologických těles tvořených pevnými horninami probíhají jako deformace křehké, při přechodu do plastického stavu pak jako křehce-duktilní až duktilní. Deformace hornin zemské kůry bývají také spojeny s pohybem. U křehkých deformací se projevuje prostým posunem (translací) pevných bloků podél prasklin, které označujeme jako zlomy. Duktilní deformace bývá spojena s tvarovým přetvořením samotné horniny.

Obr. 1: Zlom San Andreas v Kalifornii při leteckém pohledu

Deformace

• TLAKOVÁ DEFORMACE - projevuje se stlačováním zemské litosféry, která se vyznačuje jejím zkracováním a hromaděním deformovaných hornin litosféry.

• TAHOVÁ DEFORMACE - projevuje se roztahováním litosféry, při které vznikají otevřené trhliny.

Tektonické struktury

• TEKTONICKÉ STRUKTURY SPOJITÉ –  vznikají duktilní (plastickou) deformací a vyznačují se změnou tvaru geologických těles, aniž by byla porušena jejich kontinuita. Nejrozšířenější spojitou poruchou je vrása, která vzniká postraním stlačením. Projevuje se celkovým zkrácením původní struktury, její součástí je sedlo a koryto.

Obr. 2: Schéma synklinály a antiklinály

• TEKTONICKÉ STRUKTURY NESPOJITÉ - jedná se o deformace těles vznikající u hornin křehkých, při překročení meze jejich pevnosti.

  • Plochy nespojitosti – nejčastějšími formami ploch nespojitosti jsou pukliny a trhliny. Zlomy jsou převážně křehké prasklinové deformace velkých rozměrů. Vznikají obvykle z význačných puklinových systémů a zón v souvislosti s pohybem horninových bloků.

  • Struktury kerné – řadíme zde jednoduché poruchy, které vznikají pohybem tektonických ker podél existujících nebo nově se tvořících puklin a zlomů.

Horizontální posuny – jsou pohyby, kdy se dvě kry zdánlivě pohybují vedle sebe podél zlomu. Zvláštním typem horizontálního posunu v geotektonickém měřítku je transformní zlom. Při teoretickém pohledu shora se dá pozorovat, která kra se pohybuje a kam. V případě, že se pohyb uskutečňuje proti směru hodinových ručiček (pokud pozorovatel stojí na jedné kře a druhá kra se v jeho pohledu pohybuje doleva), jedná se o posun levostranný/sinistrální, pokud se pohybují po směru hodinových ručiček, je to pohyb pravostranný/dextrální.

Kerný pokles - je zlom, vznikající v režimu horizontálního tahu při kterém se jedna kra vzhledem ke druhé relativně propadá a kry se posunují tak, že v horizontálním směru (při pohledu shora) se obě kry vzdalují.

Kerný přesmyk - je zlom vznikající v režimu horizontálního tlaku, při kterém se jedna kra nasouvá na druhou a  v horizontálním směru se obě kry přibližují.

Obr. 3: Vysvětlivky: 1 -  horizontální posun, 2 - pokles, 3 - přesmyk

Pokračování viz. Globální a Desková tektonika.

Zdroje

• ZAPLETAL, Jan. Základy geologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 93 s. ISBN 80-706-7855-0.

Obrázky

• Obr. 1: AUTOR NEZNÁMÝ . wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tektonika#mediaviewer/File:San_Andreas_Fault_Aerial_View.gif.
• Obr. 2: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vr%C3%A1sa#mediaviewer/File:Syncline_and_anticline_norw.jpg.
• Obr. 3: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zlom#mediaviewer/File:Fault_types.png.
• Obr. 4: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vr%C3%A1sa#mediaviewer/File:Rainbow_Basin.JPG.
• Obr. 5: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hr%C3%A1s%C5%A5#mediaviewer/File:Graben_Horst.png.