Výdej vody
Rostlina ve svém metabolismu využije jen asi 1 % přijaté vody. Zbytek vydává gutací, a především transpirací.
Transpirace
Transpirace je výdej vody rostlinou v podobě vodních par:
-
pokožková – kutikulární
-
celým povrchem těla, většinou do 10 % vody (např. u stínobytných rostlin až 60 %)
-
nelze regulovat
-
-
průduchová – stomatární
-
až 90 % vody z rostliny
-
prostřednictvím průduchů
-
rostlina může regulovat
-
Faktory ovlivňující transpiraci:
vnitřní faktory
-
velikost a počet průduchů
-
morfologická a anatomická stavba listu
-
vnitřní struktura listu
-
vlastnosti kutikuly
vnější faktory
-
teplota a vlhkost vzduchu
-
pohyb vzduchu
-
působí vlhkost – 99 % přijaté vody odejde z rostliny
Transpirační koeficient
- hmotnost vody (g) potřebná pro vytvoření jednoho gramu sušiny
- kukuřice 370
- vojtěška 800
Intenzita transpirace
-
množství vydané vody jednotkou listové plochy za jednotku času
-
mění se během dne i ročního období
Význam transpirace
-
pohání transpirační proud
-
termoregulační funkce
-
výměna plynů
-
snižuje teplotní rozdíly zemského povrchu
Gutace
- výdej vody v kapalné podobě
- probíhá na listech
- vyměšovací pletivo – hydatody
Podle vztahu rostlin k vodě lze rozlišit několik ekologických typů rostlin:
- hydrofyty (vodní rostliny)
- hygrofyty (helofyty, rostliny mokrých až zbahnělých půd)
- mezofyty (rostliny vlhkých až čerstvě vlhkých stanovišť)
- xerofyty (suchobytné rostliny)
Zdroje
- JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
- MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
- ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
- ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
- Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil