Buněčné dělení

• Buněčné dělení je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vznikají buňky dceřiné. Jednobuněčné organizmy se díky buněčnému dělení rozmnožují, mnohobuněčné organizmy jím zvyšují množství buněk ve svém těle.

Buněčné dělení prokaryot

• Prokaryotické buňky (např. bakterie) mají genetickou informaci v kruhové molekule DNA, která je  uložena volně v cytoplasmě. Tato molekula DNA je označována jako nukleoid. Buňky prokaryot se obvykle dělí binárním dělením. Před vlastním binárním dělením však musí dojít ke zdvojení (replikaci) genetické informace.

Obr. 1: Buněčné dělení prokaryotních buněk

• Při binárním dělení se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA. Poté se uprostřed začne vytvářet přehrádka. Běžně z každé mateřské buňky vzniknou dvě buňky dceřiné, při nedokončeném dělení přehrádky však může dojít ke vzniku shluků bakterií, které známe z mikrobiologie např. streptokoky, stafylokoky.

Obr. 2: Bakteriální buňky

Buněčné dělení eukaryot

• Buněčné dělení eukaryot probíhá odlišně než u prokaryot. Rozlišuje se mitóza, která se uplatňuje při běžném dělení somatických (tělních) buněk, a meióza, díky níž vznikají pohlavní buňky. Produktu mitotického a meiotického dělení jsou odlišné. V případě mitozy vznikají identické buňky s diploidním počtem chromozómů.

• Diploidní je buňka, která obsahuje dvě sady chromozómů (tedy oba chromozómy z každého páru).

• V případě meiozy vznikají buňky s haploidním počtem chromozómů. Haploidní je buňka, která obsahuje pouze jednu sadu chromozómů (pouze jeden chromozóm z každého páru).

   

Obr. 3: Buněčné dělení eukaryotních buněk