Litosféra a astenosféra
Obsah

Litosféra a astenosféra

Desková tektonika vychází z rozdělení vnějších zemských obalů na dvě odlišné vrstvy:

  • ASTENOSFÉRU

  • LITOSFÉRU

Astenosféra

Astenosféra je plastický obal Země, který umožňuje pohyb litosférických desek. Bez existence astenosféry by se desky nemohly pohybovat, a tak by nebyla možná obnova zemské kůry. Někdy se hovoří o oslabené vrstvě Země. Astenosféra se nachází ve svrchním plášti pod litosférou mezi 80 a 220 kilometrem (jiné zdroje uvádí 100 až 200 kilometrů). Na základě vyhodnocení šíření P - vln a S - vln bylo zjištěno, že se jedná o částečně natavené horniny, protože v ní dochází k výraznému snížení rychlostí seismických vln. Má o trochu větší hustotu než litosféra desky - její hustota je odhadována na 3,6 g.cm−3. Oproti litosféře má ale sníženou viskozitu. Teplota astenosféry je odhadována na 1400 °C.

Obr. 1: Astenosféra a litosféra

Litosféra

Litosféra je kamenný obal Země tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště. Její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 30 - 100 km a je vyšší pod kontinenty (kontinentální litosféra) a nižší pod oceány (oceánská litosféra). Extrémní hodnoty tloušťky představují zhruba 2 km, kterých dosahuje pod středooceánskými rifty, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev na kontinentech. Skládá se ze 8 velkých desek a asi 15 menších. Litosféra nepředstavuje kompaktní obal, je rozčleněna na mohutné bloky - litosférické desky, které „plavou“ na astenosféře. Rozlišujeme litosférické desky oceánské a pevninské, které se navzájem k sobě neustále pohybují a tak přeměňují tvář planety Země. Jejich vzájemné pohyby jsou relativní a proto se jejich absolutní pohyb vztahuje vzhledem k osám Země anebo k horkým skvrnám (hot spots).

  • To, že se litosférické desky pohybují, můžeme pozorovat pomocí:

    • geodetických měření

    • magnetických anomálií tzv. paleomagnetismus

    • opsaných kružnic kolem transformích zlomů

Obr. 2: Astenosféra a litosféra

 

 

 

Zdroje

  • BÁBEK, Ondřej (2005): Historická geologie. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 80s.
  • CHVÁTAL, Marek a Ivo CHLUPÁČ. Geologie: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2014, 103 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-7373-124-3.

Obrázky

  • Obr. 1: USGS. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://sk.wikipedia.org/wiki/Astenosf%C3%A9ra#mediaviewer/File:Oceanic-oceanic_convergence_Fig21oceanocean.gif.
  • Obr. 2: Archiv autora.
  • Obr. 3: USGS. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oceanic-oceanic_convergence_Fig21oceanocean.gif#mediaviewer/File:Oceanic oceanic_convergence_Fig21oceanocean_(dumb_version).png.
  • Obr. 4: Archiv autora.
  • Obr. 5: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deskov%C3%A1_tektonika#mediaviewer/File:Plates_tect_cs.svg.
 

Procvič si

Popište jednotlivé části obrázku

(vhodné i pro ZŠ):

Obr. 3: Astenosféra a litosféra

Kontrolní otázka

1) Co je to astenosféra?

2) Co je to litosféra?

3) Z kolika desek ze skládá litosféra?

4) Co jsou to hot spots?

Čti také

Například Africkou desku tvoří kontinent Afrika s kontinentální kůrou, která na okrajích plynule přechází přes přechodnou kůru do oceánské kůry. Tento pozvolný a tektonicky klidný přechod  uvnitř jedné desky označujeme jako pasivní okraj kontinentu. Jako aktivní okraj kontinentu označujeme seismicky aktivní přechod od kontinentální do oceánské litosféry, který je zároveň rozhraním dvou desek, například západní okraj Jižní Ameriky, který je zároveň rozhraním mezi jihoamerickou deskou a deskou Nazca.

Obr. 4: Základní litosférické desky

Obr. 5: Rozložení tektonických desek, jak byly zmapovány ve druhé polovině 20. století