Paleoekologie
Paleoekologie studuje vztah mezi organizmy a jejich prostředím v geologické minulosti. To, zda je určité prostředí pro život konkrétního organizmu vhodné nebo méně vhodné, je určeno tzv. ekologickými faktory.
Ekologické faktory
Ekologické faktory můžeme rozdělit na:
-
BIOTICKÉ
-
ABIOTICKÉ
Biotické ekologické faktory
Jsou to vztahy mezi jednotlivými populacemi organizmů např.:
-
PARAZITISMUS (je vztah dvou organizmů, z něhož jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na něj doplácí)
-
PREDACE (kořistění - dravý způsob života, při němž živočich (predátor) aktivně vyhledává a loví kořist pro potravu)
-
MUTUALISMUS (soužití dvou na sobě životně závislých populací nebo organismů)
-
KOMENZALISMUS (soužití výhodné pro jednu populaci)
-
NEUTRALISMUS (soužití dvou populací, které se nijak neovlivňují)
Abiotické ekologické faktory
K významným abiotickým ekologickým faktorům patří např. teplota a prosvětlení vody. Podle prosvětlení (prostupnosti světla vodou) se vodní prostředí obecně dělí na svrchní fotickou zónu a spodní afotickou zónu. Spodní hranice fotické zóny je silně závislá na čistotě vody a většinou je to do 200 m hloubky. Hojný výskyt bentických fotosyntetizujících organizmů (mnohobuněčné řasy s karbonátovým skeletem) je však omezen hloubkou jen okolo 40 - 50 m (účinné prosvětlení). K dalším ekologickým činitelům patří pohyb vody, zakalení, chemické složení vody, slanost, hloubka vody atd.
Pro zjišťování paleoekologických údajů používáme především metody vyplývající z principu aktualizmu. Jde zvláště o srovnávání se způsobem života dnešních skupin organizmů, srovnávací anatomii a fyziologii a funkční morfologii, které vycházejí ze způsobu života dnešních příbuzných skupin, z podobnosti morfologie a fyziologie orgánů fosilních a dnešních organizmů, popřípadně funkcí těchto orgánů indikujících podobný způsob života. Přímé srovnávání ekologických poměrů dnešních organizmů a organizmů z geologické minulosti je však omezeno platností principu aktualismu a s přibývajícím geologickým stářím fosílií je zatíženo stále větší chybou. Způsob života fosilních organizmů lze nepřímo zjistit také podle výskytu a zachování jejich zbytků v sedimentu.