Předgeologický vývoj a základní geologické časové dělení

Vznik planety Země spadá do období zhruba 4,6 až 5 Ga (miliard let). Podle současné teorie je vznik Země vysvětlován pomocí akreční teorie - tzn. nabalováním pevných a plynných částeček na gravitační jádro planety. Podle teorie homogenní akrece byla hmota Země původně stejnorodá a teprve po jejím vzniku došlo vlivem gravitačního kolapsu k rozčlenění na jádro a plášť. Podle protichůdné teorie heterogenní akrece docházelo k rozčlenění jádra a pláště již během nabalování částic. Nejdříve se nabalovaly těžší sulfidy kovů a příbuzné sloučeniny jádra a na ně se potom nabalovaly lehčí silikáty pláště. Teprve s pozdějším teplotním vývojem dochází ke vzniku nejmladší pevné sféry - zemské kůry. Během akrece nedocházelo k nabalování plynů na kamenné sféry planety a Země tedy postrádala atmosféru. Předgeologické stádium Země není zcela jasné především proto, že z tohoto období nemáme jakýkoliv horninový záznam. Vlastní geologické období fakticky začíná v době, ze které pocházejí první doklady o existenci zemské kůry – minerály a horniny. Nejstarší známe horniny pocházejí z období prekambria (4,0 Ga). Nejstarší známé minerály jsou ještě starší – 4,4 miliard let. Prekambrium představuje 86% geologického času a končí před 545 mil. let nástupem druhého eonotemu, fanerozoika, pokračujícího až do současnosti.

• Prekambrium se dělí na dva eonotemy: ARCHAIKUM, PROTEROZOIKUM

Fanerozoikum (období zjevného života), druhý eonotem v historii Země začíná před 545 mil. let kambrickou explozí života a trvá do současnosti.

• V tradičním starším pojetí se fanerozoikum dělí na čtyři eratemy: PALEOZOIKUM, MEZOZOIKUM, KENOZOIKUM