Stavba a klasifikace magmatických hornin
Magmatické neboli vyvřelé horniny vznikají krystalizací silikátové taveniny označované jako magma. Vyvřelé horniny vznikají krystalizací, z malé části též sklovitým tuhnutím magmatu. Při postupném ochlazování magmatické taveniny krystalizují jednotlivé horninotvorné minerály a vytvářejí se magmatické horniny. Charakter horniny, která z magmatu vznikne, je závislá nejen na složení samotného magmatu, ale často také na fyzikálních podmínkách prostředí, ve kterém tuhnutí magmatu probíhá.
Klasifikace magmatických hornin podle geologické pozice
-
HLUBINNÉ HORNINY NEBOLI PLUTONITY
-
ŽILNÉ HORNINY
-
VÝLEVNÉ (VULKANICKÉ, EFUZIVNÍ, EXTRUZIVNÍ) HORNINY NEBOLI VULKANITY
Hlubinné horniny
Vytváří se zpravidla v hlubších částech zemské kůry, kde magma tuhne pomalu. Za takových podmínek vznikají horniny s jednotlivými, obvykle již makroskopicky rozlišitelnými minerály (např. hrubozrnný porfyrický granit). Tvoří převážně velká tělesa nepravidelných tvarů. Pokud jsou jednodušší, označují se jako masivy (např. brněnský masiv, dyjský masiv), jsou-li komplikovanější, tvoří plutony, např. středočeský pluton, krkonošsko-jizerský pluton.
Obr. 1: Žula - porfyrická struktura
Žilné horniny
Tvoří menší, zpravidla deskovitá tělesa, která se formují v zemské kůře (příp. i ve svrchním plášti) ve stejné hloubkové úrovni jako plutonity. Bývají obvykle příkře orientované k zemskému povrchu a na povrchu vytvářejí velmi dlouhé pruhy, označované jako žíly (např. pegmatitová žíla). Dosahují velmi různé mocnosti (od několika cm po desítky metrů) a délky (od desítek metrů do desítek km).
Obr. 2: Žilný křemen
Výlevné horniny
Vznikají z lávy, tj. z magmatu, které dosáhlo úrovně zemského povrchu. Nejčastěji vytvářejí příkrovy, proudy nebo kupy. Efuzíva vznikají z magmatu rozlitého na velkých plochách o rozloze místy i několika tisíc kilometrů čtverečných. Extruziva vznikají z magmatu rozlitého na menších areálech.
Obr. 3: Čedič - porfyrická struktura
Mineralogická klasifikace magmatitů
Mineralogická klasifikace magmatitů je založena na jejich minerálním složení, přičemž respektuje výše uvedené rozdělení vyvřelých hornin na hlubinné, žilné a výlevné. Pro klasifikaci magmatitů má velký význam rozdělení primárních horninotvorných minerálů podle jejich barvy a chemismu na světlé (felzické) a tmavé (mafické) minerály. Mezi světlé minerály patří křemen, živce a foidy. K tmavým minerálům řadíme všechny slídy, amfiboly, pyroxeny, olivín, granáty, turmalíny, apatit, titanit, ilmenit, magnetit, pyrit, karbonáty a další minerály přítomné zpravidla v akcesorickém množství.
Chemická klasifikace magmatitů
Chemická klasifikace se používá v těch případech, kdy nelze u horniny ani mikroskopicky spolehlivě rozlišit její minerální složení. Údaje o chemismu jsou proto nejčastěji využívány ke klasifikaci vulkanitů. Chemická klasifikace magmatitů má často mimořádný význam při řešení otázek spojených s jejich vznikem.
-
Podle obsahu SiO2 se vyvřeliny rozdělují na horniny:
-
kyselé (obsah SiO2 - nad 65%), pro které je typické to, že obsahují křemen v podstatném množství. Jsou to např. všechny granitoidy.
-
intermediární (obsah SiO2 - 52 až 65 %), které prakticky křemen neobsahují nebo jen v nepatrném množství. Běžnými intermediárními horninami jsou syenit nebo diorit.
-
bazické (obsah SiO2 - 44 až 52 %) horniny jsou bezkřemenné, bohaté na tmavé minerály jako je amfibol, pyroxen, olivín.
-
ultrabazické (obsah SiO2 - pod 44%) jsou složeny výhradně z tmavých minerálů.
-