Biologie
Petrografie
Biologie
Obsah

Petrografie

Petrografie je podobně jako mineralogie součástí geologických věd. Petrografie jako samostatná věda existuje od začátku 2. poloviny 19. století. Zabývá se studiem hornin.

  • HORNINY - jsou to nehomogenní minerální asociace, které se jako samostatné jednotky účastní na skladbě zemské kůry a určité části zemského pláště. Na rozdíl od minerálů je chemické složení hornin značně proměnlivé a nelze je vyjádřit chemickým vzorcem.

  • Horniny dělíme na: polyminerální (skládají se z několika nerostných druhů např. žuly), monominerální (tvořené jedním minerálem např. krystalické vápence).
  • Minerály a horniny netvoří jen zemskou kůru a určitou část zemského pláště, ale i např. povrch Měsíce, povrch Marsu.

Všeobecná petrografie (petrologie)

Zkoumá především zákonitosti a procesy vzniku hornin, také jejich přeměnu a zabývá se rovněž studiem vzájemných genetických vztahů mezi minerály, z nichž se horniny skládají.

Systematická petrografie

Zabývá se zejména nerostným složením hornin a vlastnostmi horninotvorných minerálů, stavbou a chemismem hornin a jejich rozšířením v zemské kůře. Systematická petrografie shromažďuje údaje o jednotlivých typech hornin.

Podle způsobu vzniku se horniny dělí na tři základní skupiny: horniny magmatické (vyvřelé), sedimentární (usazené) a metamorfované (přeměněné). Zařazení horniny do jedné ze tří základních skupin a její bližší klasifikaci se provádí nejčastěji na základě struktury, textury a nerostného složení horniny.

  • STRUKTURA – vyjadřuje tvar, velikost a vzájemné vztahy mezi minerály v hornině.

  • TEXTURA – vyjadřuje prostorové uspořádání minerálů v hornině.

Obr. 1: Textura všesměrně zrnitá - nejčastěji u vyvřelin

Obr. 2:  Textura pórovitá u výlevných vyvřelin

Obr. 3: Textura vrstevnatá u hornin usazených

 

Dílčí lekce3
1
Stavba a klasifikace magmatických hornin
2
Stavba a klasifikace sedimentárních hornin
3
Složení a stavba metamorfovaných hornin
Zdroje
  • ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackéhov Olomouci, 226 s. ISBN 80-706-7856-9.

Obrázky

  • Obr. 1: Archiv autora.
  • Obr. 2: Archiv autora.
  • Obr. 3: Archiv autora.
  • Obr. 4: Jan Pešula. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Bo%C5%99ick%C3%BD#mediaviewer/File:Emanuel_Boricky_1878.png.
ELUC · Elektronická učebnice