Buněčné dělení

• Buněčné dělení je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vznikají buňky dceřiné. Jednobuněčné organizmy se díky buněčnému dělení rozmnožují, mnohobuněčné organizmy jím zvyšují množství buněk ve svém těle.

Buněčné dělení prokaryot

• Prokaryotické buňky (např. bakterie) mají genetickou informaci v kruhové molekule DNA, která je  uložena volně v cytoplasmě. Tato molekula DNA je označována jako nukleoid. Buňky prokaryot se obvykle dělí binárním dělením. Před vlastním binárním dělením však musí dojít ke zdvojení (replikaci) genetické informace.

Obr. 1: Buněčné dělení prokaryotních buněk

• Při binárním dělení se buňka nejprve prodlouží na dvojnásobnou délku a replikuje svou DNA. Poté se uprostřed začne vytvářet přehrádka. Běžně z každé mateřské buňky vzniknou dvě buňky dceřiné, při nedokončeném dělení přehrádky však může dojít ke vzniku shluků bakterií, které známe z mikrobiologie např. streptokoky, stafylokoky.

Obr. 2: Bakteriální buňky

Buněčné dělení eukaryot

• Buněčné dělení eukaryot probíhá odlišně než u prokaryot. Rozlišuje se mitóza, která se uplatňuje při běžném dělení somatických (tělních) buněk, a meióza, díky níž vznikají pohlavní buňky. Produktu mitotického a meiotického dělení jsou odlišné. V případě mitozy vznikají identické buňky s diploidním počtem chromozómů.

• Diploidní je buňka, která obsahuje dvě sady chromozómů (tedy oba chromozómy z každého páru).

• V případě meiozy vznikají buňky s haploidním počtem chromozómů. Haploidní je buňka, která obsahuje pouze jednu sadu chromozómů (pouze jeden chromozóm z každého páru).

   

Obr. 3: Buněčné dělení eukaryotních buněk

Dílčí lekce

Zdroje

• CAMPBELL, Neil A. a kol. Biology: concepts. 4. vyd. San Francisco: Benjamin Cummings, 2003, 781 s. ISBN 080536627X.

• KAPOUNKOVÁ, Kateřina. Výukový materiál zpracovaný v rámci Projektu „Inovace studijního oboru Regenerace a výživa ve sportu“ CZ.107/2.2.00/15.0209. Zdroj: https://is.muni.cz/el/1451/podzim2013/bk2156/Bunecny_cyklus_2013.pdf

• REECE Jane B., Lisa A. URRY, Michael L. CAIN, Steven A. WASSERMAN, Peter V. MINORSKY a Robert B. JACKSON. Campbell Biology. 9. vyd. San Francisco: Benjamin Cummings, 2011, 1309 s. ISBN 978-0321558237.

• Pokud není uvedeno jinak je autorem obrázků Mgr. František Brauner, Ph.D.

Přílohy

Testy