ZÁVITY

Před začátkem následující kapitoly je nezbytně nutné seznámit se s terminologií, na kterou zde budeme narážet. Co je vlastně závit? Je jen jeden druh nebo jich je více?

Závit

Závit je konstrukční technický prvek, který je využíván u velkého množství strojních součástí. Závit vytváříme vytvořením žlábku tvaru šroubovice. Jako základní rozdělení závitů si můžeme uvést rozdělení na závity:

• spojovací (tyto využíváme u součástí, které potřebujeme rozebíratelně spojit) a

• pohybové (tyto využíváme v případě, že potřebujeme, aby se jednotlivé součásti proti sobě pohybovaly).

TERMÍNY:

Název	Popis (definice)
Šroubovice	Dráha vytvořená na skutečné nebo myšlené kuželové nebo válcové ploše bodem pohybujícím se tak, že poměr mezi osovým posuvem a a odpovídajícím úhlovým natočením ɛ je konstantní.
Šroubová plocha	Plocha vytvořená křivkou (profilem závitu) ležící v osové rovině a pohybující se tak, že všechny její body opisují šroubovice o stejném poměru a a ɛ.
Závitový vrchol	Materiál mezi částmi šroubové plochy jednoho závitu.
Závit	Povrch plochy vytvořené rovinnou čarou navinutou ve šroubovici na povrch válce nebo kužele.
Vnější závit	Závit vytvořený na vnější válcové nebo kuželové ploše.
Vnitřní závit	Závit vytvořený na vnitřní válcové nebo kuželové ploše.
Jednoduchý závit	Závit vytvořený jedním profilem.
Několikachodý závit	Závit vytvořený dvěma nebo několika profily.
Pravý závit	Závit, jehož profil při pohledu podél osy při otáčení ve směru pohybu hodinových ručiček se vzdaluje od pozorovatele.
Levý závit	LH - závit, jehož profil při pohledu podél osy při otáčení proti směru pohybu hodinových ručiček se vzdaluje od pozorovatele.
Osa závitu	Osa válce nebo kužele, na němž je závit vytvořen.
Profil závitu	Obrys vrcholu závitu a závitové drážky v rovině osového řezu závitu.

Pro přehlednější rozdělení závitů můžete využít následující členění:

• Podle navinutí

  • vnitřní - matice

  • vnější - šroub    

• Podle směru

  • pravý (obvykle)

  • levý

• Podle tvaru

  • hranaté

  • kuželové

• Podle počtu závitů

  • jednochodý

  • vícechodý

• Podle tvaru profilu

  • trojúhelníkové

  • lichoběžníkové

  • oblé

 

Závity mohou být vnitřní (neboli závit matice) či vnější (závit šroubu). Pokud šroubovice stoupá zleva doprava, jedná se o pravý závit, stoupá-li zprava doleva, jedná se o levý závit.

Dělení podle počtu závitů

Základní šroubovice má jednu drážku závitu – říká se jí tedy chodá či jednochodá případně jednoduchá. Její stoupání je tedy určeno pouze touto jednou drážkou.

V praxi se však využívá také vícechodých závitů – např. dvou či trojchodých – znamená to, že šroubovice má kromě základní drážky další, přídavné drážky. Kolik máme chodů, tolikrát se nám znásobí stoupání závitu – zvyšuje se rychlost šroubování.

Obr. 1: Jednochodý a dvouchodý závit

Obr. 2: Trojchodý závit

 

Normalizované závity

 

Normalizované závity jsou závity, jejichž tvar, velikost a úhel včetně přípustných odchylek jsou pevně stanoveny v určitých normách.

Metrické závity

Obr. 3: Schéma metrického závitu

Obr. 4: Nákres metrického závitu

Jedná se o nejčastěji používaný závit. Závazné normy týkající se těchto závitů nalezneme v normě ČSN ISO 724. Podle této normy se metrické závity označují značkou M. V případě metrických závitů dále rozlišujeme závity základní řady a závity s jemným stoupáním (tyto mají menší stoupání než závity základní řady).U těchto závitů jsou jejich velikosti určeny v milimetrech (mm), úhel profilu je 60°.

Whitworthův závit

Obr. 5: Schéma Whitworthova závitu

Obr. 6: Nákres Whitworthova závitu

Tyto závity se označují značkou W. Průměr těchto závitů je udáván v palcích. Tento typ závitů byl jedním z prvních standardů pro tvorbu závitů. Ve většině zemí byl nahrazen závitem metrickým, ale např. ve Velké Británii a Austrálii se nadále používá.V běžné praxi se i u nás můžeme setkat s tímto typem závitu a to např. u fotoaparátů či kol.

Trubkový závit

Obr. 7: Schéma trubkového závitu

Obr. 8: Nákres trubkového závitu

Tyto typy závitů jsou rovněž standardizovány v normě a jsou využívány pro spojování potrubí pomocí šroubování. Trubkové závity mají dvojí značení a záleží zde na tom, o jaký druh trubkového závitu se jedná – značkou G se znační závity se stálým průměrem, neboli závity válcové, značkou R se označují závity kuželové – průměr těchto závitů se mění v závislosti na vzdálenosti od konce trubky. Trubkové závity jsou podobné závitům Whitworthovým.

Pancéřový závit

Obr. 9: Schéma pancéřového závitu

Obr. 10: Nákres pancéřového závitu

V případě pancéřového závitu se jedná o speciální označení závitů využívaných v elektrotechnice. Zda se jedná o pancéřový závit, poznáme opět podle značení – značka Pg.

U tohoto závitu je podstatné uvést, že se skládá z ocelové trubky, do níž je vložena papírová vložka – uváděným průměrem závitu je tak vnitřní průměr této papírové vložky.

Oblý závit

Obr. 11: Schéma oblého závitu

Oblého závitu se využívá v případech, kdy máme velmi často rozebírané či vysoce namáhané spoje. Tyto spoje mohou být také extrémně namáhány počasím, tedy povětrnostními vlivy. Značkou tohoto závitu je Rd.

Edisonův závit

Obr. 12: Schéma Edisonova závitu

Obr. 13: Nákres Edisonova závitu

Tento závit se opět používá v elektrotechnice. Edisonův závit je používán u žárovek různých typů a je to závit, jenž nemá žádné ostré hrany. Je značen značkou E. Průměr je opět udáván v milimetrech (mm).

Lichoběžníkový rovnoramenný závit

Obr. 14: Schéma lichoběžníkového rovnoramenného závitu

Obr. 15: Nákres lichoběžníkového rovnoramenného závitu

Nejpoužívanějším pohybovým závitem je lichoběžníkový závit rovnoramenný. Je označován značkou Tr. Tuto značku využívá také z toho důvodu, že dříve nesl název trapézový závit (s tímto označením se v praxi stále můžete setkat).

Dílčí lekce

Zdroje

• DRIENSKY, Dušan, Pavel FÚRIK, Terézia LEHMANOVÁ a Josef TOMAIDES. Strojní obrábění I. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1988.
• HORÁK, Vladimír, František TYLLICH a Otto JANDA. Pracovní vyučování 8: Technické práce v 8. ročníku základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1987.
• LINKEOVÁ, Ivana a František NOVÁK. Výkresová dokumentace elektromechanických elektromechanických prvků a spojů [online]. [cit. 2014-08-09]. Dostupné z www: http://www.linkeova.cz/skripta/pdf/06_spoje.pdf.
• Příručka obrábění: kniha pro praktiky. 1. české vyd. Překlad Miroslav Kudela. Praha: Scientia, c1997, 1 sv. (různé stránkování). ISBN 91-972-2994-6.
• Technický naučný slovník I. díl A -D. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p., 1981.
• Technický naučný slovník II. díl E -I. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p., 1982.
• Technický naučný slovník III. díl J -L. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p., 1982.
• Technický naučný slovník IV. díl M -O. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p., 1983.
• Technický naučný slovník V. díl P - R. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p., 1983
• Technický naučný slovník VI. díl Ř -T. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p., 1985.
• Technický naučný slovník VII. díl U -Ž. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p., 1986.

Obrázky:

• Obr. 1 - 15: LINKEOVÁ, Ivana a František NOVÁK. Výkresová dokumentace elektromechanických elektromechanických prvků a spojů [online]. [cit. 2014-08-09]. Dostupné z www: http://www.linkeova.cz/skripta/pdf/06_spoje.pdf.
• Obr. 16: Archiv autora.
• Obr. 17 - 26: LINKEOVÁ, Ivana a František NOVÁK. Výkresová dokumentace elektromechanických elektromechanických prvků a spojů [online]. [cit. 2014-08-09]. Dostupné z www: http://www.linkeova.cz/skripta/pdf/06_spoje.pdf.

Testy