Montáž a demontáž kluzných ložisek

U kluzných ložisek se hřídel přímo stýká s ložiskem v kluzné válcové ploše.

Kluzná ložiska jsou výrobně jednoduchá, konstrukčně přizpůsobivá, mají-li velké průměry, jsou mnohem levnější než ložiska valivá. Velká, správně mazaná plocha tlumí kmity, rázy a hluk. Jejich opravy i úpravy jsou však obvykle obtížné a náročné.

Kluzná ložiska rozlišujeme:

• Nedělená,

• Dělená.

Montáž a demontáž nedělených kluzných ložisek

Nedělená kluzná ložiska se skládají z vnějšího ložiskového tělesa a pouzdra (u děleného je to ložisková pánev).

Ložiskové těleso bývá většinou vyrobeno z litiny. Ložiskové pouzdro je část kluzného ložiska, která obepíná čep nebo hřídel, a to přímo, nebo svou výstelkou. Ložisková pouzdra jsou vystavena největšímu opotřebení, proto jsou na ně kladeny zcela jiné požadavky než na ložisková tělesa. Každé ložiskové těleso má své pouzdro, které lze po opotřebení vyměnit.

Postup při montáži

Do ložiskového tělesa se nejprve nalisuje pouzdro, které se zabezpečí proti pootočení.

Pak se v nalisovaném pouzdru vystruží přesný rozměr díry.

Vzhledem k rozměrům pouzdra a jeho přesahu vůči průměru díry v ložiskovém tělese se pouzdro lisuje do studeného nebo ohřátého ložiskového tělesa, popř. se do studeného ložiskového tělesa lisuje podchlazené pouzdro.

Nejjednodušší způsob lisování je naražení pouzdra do ložiskového tělesa pryžovou nebo dřevěnou palicí přes podložku. Tento způsob použijeme v případě, že pouzdro má jen malý přesah a jeho stěny jsou dostatečně tlusté. Lisování pouzdra se podstatně zjednoduší použitím vodícího kroužku, který se položí na díru v tělese. Vodící kroužek zajišťuje směr lisování pouzdra a brání jeho zešikmení.

Obr. 1: Demontáž ložiska gumovou paločkou

Při tomto způsobu lisování může dojít ke zmenšení vnitřního průměru pouzdra. Proto pro větší přesahy použijeme vodící trn pro zalisování kladivem i pod lisem.

Nevýhodou tohoto způsobu je, že trn lze použít jen pro jediný průměr pouzdra a že nevyhovuje pro lisování krátkých pouzder. Velmi často se používají šroubové přípravky (zatahováky) pro lisování pouzder do těles skříňových a stojanových.

Obr. 2: Demontáž ložiska pomocí přípravku

K zatahování tenkostěnných pouzder je výhodné používat přípravků s dutým vodícím trnem, který pouzdro přesně ustaví a dobře vede.

Obr. 3: Demontáž ložiska pomocí dutého vodícího trnu

Před nalisováním pouzdra do díry v ložiskovém tělese, je třeba očistit plochy a srazit hrany. Styčné plochy se namažou tenkou vrstvou plastického maziva, aby se při lisování nezadřely.

Hlavní předpoklady správné funkce kluzných ložisek jsou:

• Přesnost rozměrů pouzder a v nich se otáčejících čepů,

• Souosost ložisek,

• Dobrá kvalita povrchu kluzných ploch.

Demontáž nedělených kluzných ložisek

Nedělená kluzná ložiska se demontují pomocí vyrážečů a různých druhů vytahováků. Velmi obtížně se vyjímají pouzdra ze slepých děr. Osvědčil se hydraulický způsob. Pouzdra malých rozměrů se vytahují šroubem a kapalinou. Do pouzdra se vyřeže závit a před našroubováním šroubu se díra vyplní olejem. Zašroubováním šroubu se vyvine potřebný tlak k vytažení pouzdra. Do pouzder s větším průměrem se našroubuje víko s dírou, kterou se do prostoru pouzdra vhání čerpadlem olej. Při těchto způsobech uvolňování pouzder je třeba dbát na bezpečnost při práci, protože pouzdra se většinou uvolní náhle.

Obr. 4: Demontáž nedělených ložisek

Montáž a demontáž dělených kluzných ložisek

Montážní postup závisí na konstrukci ložisek. Těleso děleného ložiska se vždy skládá ze spodku a víka, do nichž se pánve – rovněž dělené – vkládají odděleně. Aby byl zajištěn správný odvod tepla vzniklého třením, musí pánve přiléhat k tělesu ložiska bez jakékoliv vůle. Těsného dosednutí pánví k spodku i víku se dosahuje přiměřováním na barvu a zaškrabáváním.

Spodek a víko se stahují závrtnými šrouby a předpětím, jenž musí odolávat provozním silám působícím na ložisko. Poloha víka vůči spodku ložiskového tělesa se určuje pomocí kolíků, stupňového osazení na spodku tělesa nebo uložením do drážek

Obr. 5: Montáž a demontáž dělených ložisek

Pánve děleného ložiska mohou být:

• Tlustostěnné,

• Tenkostěnné.

Tlustostěnné pánve bez výstelky nebo s vystýlkou (z ložiskového kovu)mívají po obou stranách příruby, které přesahují přes ložiskové těleso, čímž jsou pojištěny proti osovému posunutí. Proti pootočení se pánve zajišťují kolíky.

Tenkostěnné pánve se zhotovují z oceli a výstelku mají z ložiskového kovu. Tloušťka stěny pánve bývá 1,5 až 3 mm. Tenkostěnné pánve se do spodku a víka ložiskového tělesa obvykle montují s přesahem. Tím se jejich vzájemná poloha před vtlačením a po vtlačení jeví jinak. PO vtlačení vystupují okraje pánve nad dělící plochu tělesa až o 0,05 mm, takže po přitažení víka je tímto způsobem zajištěno těsné přilehnutí pánví k tělesu s určitým přesahem.

Proti osovému posunutí se tenkostěnné pánve zajišťují zámkem (výstupkem), který se vytvoří proseknutím a zahnutím malé části pánve u dělící plochy. V tělese ložiska je příslušné vybrání, do něhož zámek při montáži zapadne.

Obr. 6: Zajištění zámkem

Před zamontováním pánve do ložiskového tělesa je nutné odstranit všechny nerovnosti škrabákem a přezkoušet vhodnost mazacích otvorů v jednotlivých dílech ložiska. Mazací otvory musí být před smontováním ložiska promyté a vyčištěné.

Montáž kluzných ložisek na hřídel

Montáž kluzných ložisek na hřídel zpravidla začínáme lícováním ložiska na čep hřídele (obvykle zaškrabáním). Čep hřídele, podle něhož se ložisko zaškrabává, potřeme tenkou vrstvou barvy, čep vložíme do ložiska, přiložíme ložiskové víko a utáhneme šrouby. Pootočíme několikrát hřídelem a následně ložisko demontujeme. Podle viditelných stop v ložisku provádíme zaškrabávání. Následně čep hřídele a ložiska vyčistíme, naneseme novou barvu a ložisko smontujeme. Tento postup opakujeme tak dlouho, dokud není ložisko barvou rovnoměrně zbarveno.

 

Zdroje

• KAREIS, Bedřich. Technologie oprav. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 1995, 257 s. ISBN 80-854-2776-1.
• FIALOVÁ, Dana a Vladislav GRADEK. Zámečnické práce a údržba: technologie: učebnice pro odborná učiliště. 1. vyd. Praha: Parta, 2006-2008, 3 sv. ISBN 978-80-7320-127-23.
• MIČKAL, Karel a Přemysl KOLÁŘ. Strojní montáže. Praha: SNTL, 1987.
• KŘÍŽ, Rudolf. Stavba a provoz strojů: Čáati strojů. Praha: SNTL, 1977.

Obrázky:

• Obr. 1 - 6: FIALOVÁ, Dana a Vladislav GRADEK. Zámečnické práce a údržba: technologie: učebnice pro odborná učiliště. 1. vyd. Praha: Parta, 2006-2008, 3 sv. ISBN 978-80-7320-127-23.

Testy