Montáž a demontáž řetězových převodů

Řetězového převodu se používá tehdy, je-li hnací hřídel rovnoběžný s hnaným, ale osová vzdálenost příliš velká pro pohon ozubenými koly. Řetězový převod je ohebný a poddajný. Protože řetěz nemusí být příliš napnutý, šetří se ložiska, v nichž jsou uloženy hřídele. Má značnou odolnost proti změnám teploty a vlhkosti prostředí.

Obr. 1: Řetězový převod

Druhy řetězů

U řetězových převodů se nejčastěji používá řetězů kloubových a zubových.

Mezi kloubové řetězy patří:

• Gallovy řetězy,

• Pouzdrové řetězy,

• Válečkové řetězy.

Montáž řetězového převodu se skládá:

• Z usazení a upevnění řetězových kol na hřídelích,

• Navlečení řetězu,

• Seřízení.

Obr. 2: Detail řetězu

Hřídele, na něž se řetězová kola nasazují, musí být rovnoběžné a kola musí na nich být uložena v přesně kolmé poloze (bez obvodového a čelního házení).

Řetězová kola se na hřídele upevňují (podobně jako ozubená kola) klíny, pery, kolíky a šrouby. Seřizování polohy kol je snadnější u kol unášených pery, na nichž se kola dají snadněji posouvat. Ustavené kolo se upevňuje stavěcím šroubem, který prochází nábojem a tlačí na pero. Největší péči je nutno věnovat montáži řetězových převodů rychloběžných. Poloha ustavených řetězových kol se kontroluje pravítkem přiloženým k čelům kol.

Obr. 3: Ustavení řetězových kol

Na seřízená a upevněná kola se nasazuje řetěz, jehož konec spojíme. Válečkový řetěz se spojuje zvláštními články. Na řetěz se sudým počtem článků použijeme spojovací článek (a) se dvěma válečky spojenými pásky, z nichž jeden je snímatelný. Tento pásek sejmeme a válečky vložíme do pouzder koncových článků. Po opětovném navlečení se pásek zajistí závlačkami. Řetěz s lichým počtem článků se spojuje přechodným článkem (b).

Obr. 4: Spoj řetězu

V případě spojování řetězu nasazeného na řetězová kola stahujeme jeho konce zvláštním stahovákem.

Obr. 5: Spojování řetězu pomocí stahováku

Kontrola, údržba a opravy řetězových převodů

Při dlouhodobém chodu řetězu se jednotlivé články postupně v malé míře deformují, oběhávají a tahem roztahují, a tak dochází k protažení řetězu, a tím k narušení chodu řetězového převodu. Následně se může volný řetěz třít i o okolní součásti a poškozovat je. Nebezpečím je i jeho přetržení, které může zavinit havárii celého stroje. Z uvedených důvodů je nutná stálá kontrola řetězového převodu, tj. ozubených kol, spojovacích součástí a řetězu. Ozubené kolo může bát otlačeno, a proto je důležitá kontrola průměru patní kružnice. Házivost kontrolujeme číselníkovým úchylkoměrem. Klíny nebo pera v drážkách hřídelů ozubených kol kontrolujeme zrakem. Jsou-li otlačeny nebo deformovány, vyměňujeme je za nové. Řetěz důkladně očistíme. Po demontáži zkontrolujeme, zda nejsou články mechanicky poškozeny nebo nadměrně opotřebeny.

Při provozu může dojít k prodloužení řetězu, které je sice ještě únosné z hlediska přípustnosti, ale může být z provozních důvodů nežádoucí. V tom případě musíme řetěz zkrátit. Při zkracování řetězu vyjímáme jeden nebo více článků. Přitom nesmíme odsekávat nebo obrušovat hlavy, protože by to vedlo k deformaci článků a prakticky ke zničení řetězu. Proto vždy použijeme roznýtovač. Při demontáži pružných spojek nesmíme používat šroubovák, ale vždy jen kleště.

Životnost řetězu je výrazně ovlivňována kvalitou údržby. Řetěz musí být udržován v čistotě a řádně mazán. Sejmutý řetěz je třeba vyčistit a promazat. Řetěz pročišťujeme v benzínové lázni tak, že rozpojený řetěz vezmeme do obou rukou a střídavým zvedáním vždy jedné ruky řetěz v lázni propíráme. Důležité je také řádné promazání řetězu. Nejvhodnější je připravit si lázeň maziva, jehož druh předepisuje výrobce strojního zařízení, a zahřát ji na 60°C. Řetěz vložíme asi na hodinu do lázně a přitom ho občas propereme jako při čištění. Nakonec necháme řetěz nad lázní vykapat.

 

Zdroje

• KAREIS, Bedřich. Technologie oprav. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 1995, 257 s. ISBN 80-854-2776-1.
• FIALOVÁ, Dana a Vladislav GRADEK. Zámečnické práce a údržba: technologie: učebnice pro odborná učiliště. 1. vyd. Praha: Parta, 2006-2008, 3 sv. ISBN 978-80-7320-127-23.
• MIČKAL, Karel a Přemysl KOLÁŘ. Strojní montáže. Praha: SNTL, 1987.
• KŘÍŽ, Rudolf. Stavba a provoz strojů: Čáati strojů. Praha: SNTL, 1977.

Obrázky:

• Obr. 1 - 5: FIALOVÁ, Dana a Vladislav GRADEK. Zámečnické práce a údržba: technologie: učebnice pro odborná učiliště. 1. vyd. Praha: Parta, 2006-2008, 3 sv. ISBN 978-80-7320-127-23.

Testy