Stavba bakterií
Bakterie mají prokaryotický typ buňky.
Velikost prokaryotické buňky se pohybuje v desetinách až desítkách mikrometrů (µm).
Bakteriální buňka je od svého okolí oddělena tuhým obalem – buněčnou stěnou. Buněčná stěna uděluje buňce tvar a mechanicky ji chrání před vlivy vnějšího okolí. Na povrchu bývá slizové pouzdro, bičíky (jeden a více, umožňují pohyb) a fimbrie (usnadňují bakteriím přilnutí k různým povrchům).
Vnitřní prostor buňky vyplňuje protoplast, tj. cytoplazma obsahující různé struktury, která je na povrchu kryta cytoplazmatickou membránou.
Jaderná hmota, nukleoid, není od okolní cytoplazmy oddělena membránou a mimo jiné ji tvoří jedna většinou kruhová molekulou DNA. V cytoplazmě jsou kromě DNA přítomny plazmidy. Jsou to malé kruhové molekuly DNA, z nichž některé mají schopnost pronikat z jedné buňky do druhé.
V cytoplazmě se nacházejí tělíska – ribozomy, jejichž funkcí je tvorba bílkovin.
Za nepříznivých podmínek ztratí bakteriální buňka část vody, cytoplazma se zahustí a na povrchu se vytvoří ochranná vrstva. Buňka se mění na sporu, která se nemnoží. Spory jsou velmi odolné, odolávají teplotám až -190 °C i 100 ˚C. V nepříznivých podmínkách přežívají i několik let.
.
Obr. 1: Stavba bakteriální buňky
Tvar bakterií
Bakterie mají dva základní tvary těla, kulovitý – koky a tyčinkovitý. Důležitým rozlišovacím znakem je počet a uspořádání bičíků.
Obr. 2: Tvary bakterií
Rozmnožování bakterií
Bakterie se rozmnožují příčným dělením (binární dělení). Chromozom se zdvojí, buňka se protáhne, uprostřed se vytvoří přehrádka a buňka mateřská se rozdělí na dvě buňky dceřiné. Některá prokaryota se mohou dělit každých 15 minut.
Obr. 3: Binární dělení prokaryot
Zdroje
- BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013, 256 s. Odmaturuj!. ISBN 978-80-7358-231-9.
- ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie. 11. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014. ISBN 978-80-7182-338-4 (váz.).
Obrázky:
- Obr. 1: Autor: Mariana Ruiz Villarreal LadyofHats, translated by Michal Maňas (User:Snek01) (Own work) [Public domain], via Wikimedia Commons [online]. [cit. 21.1.2015]. Dostupné na www http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Stromatolites_in_Sharkbay.jpg#mediaviewer/File:Stromatolites_in_Sharkbay.jpg
- Obr. 2: Autor: neznámý (based on Bacterial_morphology_diagram_cs.svg) [Public domain], via Wikimedia Commons" [online]. [cit. 21.1.2015]. Dostupné na www http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bacterial_morphology_diagram_cs_(2).svg#mediaviewer/File:Bacterial_morphology_diagram_cs_(2).svg
- Obr. 3: Autor: Neznámý. „Binary fission“. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons [online]. [cit. 21.1.2015]. Dostupné na www http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Binary_fission.png#mediaviewer/File:Binary_fission.png
- Obr. 4: Autor: Adna. [online]. [cit. 12.8.2014] http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Gb.png#filelinks
Doplňující učivo
Podle stavby buněčné stěny rozlišujeme:
Gram pozitivní bakterie (G+): buněčná stěna obsahuje vrstvu peptidoglykanu a je podle Gramova barvení barvitelná modře a barva není vyplavená alkoholy.
Gram negativní bakterie (G-): při stejném postupu barvení je barva vyplavitelná z buněčné stěny a dojde k odbarvení.
Obr. 4: Gramovo barvení
Postup při barvení v laboratoři:
Odkaz
Tvary bakterií:
http://www.microbiologyinpictures.com/morphology%20of%20bacterial%20cells.html
Kontrolní otázka
Vyjmenuj hlavní struktury prokaryotické buňky.