Vesmír a srovnání geologie planet

Sluneční soustava

Vznik a vývoj sluneční soustavy začal podle odhadů někdy před 4,55 až 4,56 miliardami let gravitačním smršťováním malé části obrovského molekulárního mračna. Slunce je největším tělesem sluneční soustavy, které zaujímá 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy.  Jádro je tvořeno z 92,2% vodíkem a 7,8% heliem. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa, která jsou udržovány ve sluneční soustavě gravitační silou Slunce. Sluneční soustavu tvoří 8 planet. Planety sluneční soustavy rozdělujeme na planety zemského - terestrického typu (Merkur, Venuše, Země, Mars) a planety joviánské (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun). Tyto dva typy planet jsou od sebe odděleny hlavním pásem asteroidů. Za oběžnou dráhou Neptunu se nachází pásmo ledových zbytků a asteroidů tzv. Kuipertův pás. Na úplném okraji sluneční soustavy je tzv. Oortův oblak, který je zásobárnou obrovského množství jader komet. Všechny planety obíhají stejným směrem v rovině ekliptiky po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips.

Obr. 1: Schéma sluneční soustavy s vyznačením vzdáleností jednotlivých planet od Slunce

Obr. 2: Schéma znázorňuje poměr velikostí jednotlivých planet (včetně trpasličí planety Pluta) ke Slunci

Srovnání geologie planet

Vnitřní (terestrické) planety

MERKUR, VENUŠE, ZEMĚ MARS

Obr. 3: Vnitřní (terestrické) planety sluneční soustavy

• MERKUR - je Slunci nejbližší a současně je i nejmenší planetou sluneční soustavy. Povrch planety se silně podobá povrchu Měsíce. Je tvořen hojnými krátery a kruhovými pánvemi. Existence bipolárního magnetického pole ukazuje na přítomnost železného jádra. Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety.

Obr. 4: Krátery a kruhové pánve na Měsíci

• VENUŠE - je to druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Na povrchu existují zvlněné pahorkatiny i pásma rozsáhlých hornatin. Byly zjištěny i kruhové sopky o průměru až 800 km. Venuše se nejspíše také skládá z jádra, pláště a pevné kůry. Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem, obklopeným zčásti nataveným silikátovým pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Planeta má jen velmi slabé magnetické pole.

Obr. 5: Krátery na Venuši

• MARS - má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Přesné geologické složení není známo.

Vnější (joviánské) planety

JUPITER, SATURN, URAN, NEPTUN

Obr. 6: Vnější (joviánské) planety sluneční soustavy

 

• MĚSÍC – je jediná známá přirozená družice Země. Na povrchu Měsíce můžeme rozlišit světlé, vertikálně značně členité plochy, označované jako pevniny a tmavé relativně ploché útvary, označované jako moře. Měsíc nemá ani atmosféru ani hydrosféru. Velké rozdíly mezi denní a noční teplotou způsobují na povrchu intenzivní mechanický rozpad hornin. Nejsvrchnější část měsíční kůry tvoří nesoudržná kamenná vrstva rozdrcených hornin a prachu zvaná regolit. Měsíc je pokryt desítkami tisíc kráterů o průměru větším než 1 kilometr.

Obr. 7: Krátery na Měsíci

Zdroje

• ZAPLETAL, Jan. Základy geologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 93 s. ISBN 80-706-7855-0.

Obrázky

• Obr. 1: Jelínek, Jan. Schéma sluneční soustavy s vyznačením vzdáleností jednotlivých planet od Slunce [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
• Obr. 2:  Jelínek, Jan. Schéma znázorňuje poměr velikostí jednotlivých planet (včetně trpasličí planety Pluta) ke Slunci [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
• Obr. 3:  Jelínek, Jan. Vnitřní (terestrické) planety sluneční soustavy [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
• Obr. 4: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Merkur_%28planeta%29#mediaviewer/File:MESSENGER_looking_Toward_the_South_Pole_of_Mercury.png.
• Obr. 5: NASA. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Venu%C5%A1e_%28planeta%29#mediaviewer/File:Mgn_p39146.png.
• Obr. 6:  Jelínek, Jan. Vnější (joviásnké) planety sluneční soustavy [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
• Obr. 7: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bs%C3%ADc#mediaviewer/File:Moon_Dedal_crater.jpg.

Přílohy